Alan Josef
Alan Josef
ve Zlíně
Po studiích historie a filosofie na filosofické fakultě brněnské univerzity (dnes Masarykova univerzita v Brně; absolv. 1961) absolvoval postgraduální studium estetiky na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V letech 1966–69 působil na Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy UK (později Ústav sociálně politických věd UK), a po jeho zrušení v letech 1970–90 jako odborný pracovník Výzkumného ústavu sociálního rozvoje a práce. V letech 1974–78 přitom byl vedoucím prognostické laboratoře v Bratislavě. Na konci 80. let spolu s Miloslavem Petruskem vydával samizdatový časopis Sociologický obzor. Po roce 1989 působil jako ředitel obnoveného Ústavu sociálně politických věd UK (1990–94) a Institutu sociologických studií fakulty sociálních věd UK (1990–96); zároveň vydával čtvrtletník S-Obzor (1992–95), navazující na samizdatový Sociologický obzor. Stal se docentem (1991) a profesorem (1994) sociologie na fakultě sociálních věd UK, podílel se rovněž na vzniku časopisu Biograf, orientovaného na kvalitativní metodologické paradigma. V roce 1991 založil společně s režisérkou Helenou Třeštíkovou a dramaturgyní Alenou Müllerovou nadaci Film & Sociologie, která se zabývá tvorbou dokumentárních filmů se společenskou tématikou. Základním posláním nadace je snaha postihnout na konkrétních osudech lidí rozpory a proměny doby a předkládat k veřejné diskusi témata spojená s demokracií, svobodou či rolí občanské společnosti.
V Alanově díle se prolínají dvě různá pojetí sociologie. První bychom mohli charakterizovat jako empirickou analýzu žitého světa tendující k formě výzkumné zprávy, jež využívá především kvantitativních dat a statistik. Pro druhé pojetí je charakteristický zájem o kulturu v užším slova smyslu směřující k formě eseje založeného na reflexi vyprávění, ať již odborného (filosofie, sociologická teorie), uměleckého (beletrie) nebo každodenního (kvalitativní data). Použijeme-li vlastní Alanovu terminologii, prolíná se u něj analytické a narativní sociologické paradigma. Jeho sociologický vývoj potom představuje pozvolný přechod od prvního ke druhému.
Po účasti v Machoninově týmu, jehož kolektivním výstupem byla na kvantitativním šetření založená Československá společnost (1969), publikoval knihu Společnost, vzdělání, jedinec (1974), jejíž teoretická část je věnovaná roli vzdělání v socializačním procesu, sociálním determinantám vzdělanostních diferenciací a makrostrukturálním souvislostem vzdělání. Na ni navazují empiricky podložené charakteristiky vzdělanosti (vzdělanostní struktura, generační rozdíly, vzdělanostní a profesní mobilita, charakteristiky vzdělanostních skupin atp.) a školského systému. V druhé polovině 70. let se (většinou ve spolupráci s Fedorem Gálem) zaměřil na otázky prognózování společenského vývoje, a to jak z hlediska metodologického (Systémové prognózovanie, 1976), tak obsahového v dimenzích vzdělání, práce, rodiny nebo volného času (Budúcnosť vo svetle prognostiky alebo čo vieme a čo nevieme o budúcnosti, 1983). Popularizačního rázu je kniha Spoločnosť vo svetle sociológie (1987), která se snaží o přiblížení sociologických poznatků o podstatných situacích každodenního života. Její klíčové kapitoly se věnují životnímu cyklu, sociálním rolím, hodnotovým preferencím, čímž předznamenávají další knihu Etapy života očima sociologa (1989). Základním konceptem textu je koncept „životní dráhy“ (obsahující analytické pojmy sociálního jednání a životní situace) jako prostoru rozprostírajícího se mezi žitým světem jedinečných lidských biografií a obecným modelem životního cyklu od narození ke smrti. Centrální část knihy je věnována jednotlivým etapám – dětství, mládí, stáří – přičemž střední věk je sledován na dvou osách, profesní a rodinné. Východiskem rozboru každé etapy je stručný záznam hlavních historických posunů v časování životních událostí a v jejich sociodemografických významech. Z tohoto vstupního materiálu se odvíjí sondy do procesů, které jsou pro jednotlivé životní etapy charakteristické. Stejně jako v předchozí knize, i zde je věnován prostor prognózování budoucího vývoje.
V letech 1987–89 Alan spolu s Miloslavem Petruskem vydával a spolu s ním také z většiny naplňoval sociologický samizdatový časopis Sociologický obzor. V této publikační platformě se dostala do popředí druhá (reflexivní) rovina jeho sociologie. Nalezneme zde minimálně ve stejných proporcích kulturně sociologické reflexe odborné i krásné literatury (např. Ajtmatov, Heller, Kundera, Canetti), sebereflexivní analýzy české sociologie i drobné úvahy o roli podpisu (či jeho absence) u textu, o konservativismu apod. Ačkoli ještě na počátku 90. let Alan spolueditoval sborník k přípravě výzkumu společenské transformace (Jak se rodí sociologický výzkum, 1992) a sám do něj přispěl třemi kratšími příspěvky (reflexe zkoumání sociální mobility z roku 1967, problémy při výzkumu vzdělanosti a biosociálních vztahů), v jeho tvorbě postupně začala dominovat témata ze sociologie kultury a umění. Vyvrcholením snah v této oblasti sociologie se stal poměrně rozsáhlý projekt věnovaný české alternativní kultuře v letech 1945–89. Obsáhlému sborníku na pomezí historie, sociologie, kulturní antropologie a estetiky předcházel několikadílný filmový dokumentární cyklus. Součástí projektu byl i rozsáhlý sběr biografických výpovědí, který se stal základem biografických analýz, včetně vstupní Alanovy studie shrnující charakteristické rysy a vývoj na poli alternativní kultury v daném období.
Knihy: Společnost, vzdělání, jedinec: Kapitoly ze sociologie vzdělání (Svoboda, Praha 1974); Systémové prognózovanie (Československý výskumný ústav práce a sociálnych vecí, Bratislava 1976; spoluautor F. Gál); Budúcnosť vo svetle prognostiky alebo čo vieme či nevieme o budúcnosti (Smena, Bratislava 1983; spoluautor F. Gál); Spoločnosť vo svetle sociológie (Smena, Bratislava 1987; spoluautor F. Gál); Etapy života očima sociologie (Panorama, Praha 1989); Sociologie, literatura a politika: Literatura jako sociologické sdělení (Karolinum, Praha 1996; spoluautor M. Petrusek).
Studie: Poznámka k dějinám československé sociologie (Sociologický časopis 1968); Úvahy o pojmu funkce v sociologii (Sociologický časopis 1968); Sociologická interpretace věku (Sociológia 1977); O konzervatismu (Sociologický obzor 1987); O trestním právu (Sociologický obzor 1987); O cenzuře (Sociologický obzor 1987); Generační zázemí našeho společného vývoje (Sociologický časopis 1990); Biografie, dějiny, a naše současnost: Biografická sociologie a čs. společnost (Tvar 1991); Narativní a analytické paradigma v soudobé sociologii (Sociologický časopis 1994); Strůjci i oběti (Biograf 2006).
Příspěvky ve sbornících: Úloha vzdělání v sociální diferenciaci naší společnosti (P. Machonin, ed.: Československá společnost. Epocha, Bratislava 1969).
Sborníky: Jak se rodí sociologický výzkum (Karolinum, Praha 1992; spolueditor Pavel Machonin); Dialogy o občanské společnosti (Sociologické nakladatelství, Praha 1995); Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989 (NLN, Praha 2001).
Překlad: Socialistická společnost (Svoboda, Praha 1977; spolupřekladatelka Z. Alanová).
Josef Alan je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.