Poradenství
poradenství – v nejobecnějším pojetí profesionální poskytování odborné rady, návrh opatření formulovaný jedním subjektem k řešení problému druhého subjektu. Oba subjekty, póly této specif. komunikace mohou tvořit jednotlivci, instituce, organizace. Ze s-gického hlediska lze p. chápat jako: 1. spec. činnost, resp. soubor spec. činností s přesně vymezenými cíli a stanovenými pravidly; 2. zvl. typ sociální interakce a výměny informací s relativně stálými rolemi obou zúčastněných stran – poradce a klienta (zákazníka); 3. metodu a prostředek k zajišťování informační báze pro efektivní rozhodování; 4. formu pomoci a ovlivňování názorů i konkrétního jednání jednotlivců a organizací; 5. jednu ze spol. institucí vzniklou z praktické potřeby ve společnosti; 6. soustavu teor. poznatků a praktických dovedností (i v oblasti jednání s lidmi); 7. zvl. profesi; 8. typ služby, resp. systém služeb. Zákl. principem p. je pomoci klientovi při posuzování vlastních možností a při jeho rozhodování o řešení problému, a to na základě informací získaných ze služeb poskytnutých či zprostředkovaných poradcem. Využití poradenských služeb je ze strany klienta dobrovolné, nikdo není nucen o služby žádat ani se řídit udělenými radami. Smyslem p. je orientovat klienta na samostatné, aktivní a efektivní vyrovnání s danou problémovou situací. V některých případech je cíl p. dlouhodobější: nejen pomoci vyřešit jeden konkrétní problém, ale pomoci naučit se řešení různých problémů (pomoc ke svépomoci). P. jako plně profesionalizovaná činnost a spol. instituce se v jeho současné podobě zformovalo na počátku 20. st. a velkého rozmachu dosáhlo po 2. svět. válce. Nahradilo dosavadní individ. předávání zkušeností mezi jednotlivci a pomoc při rozhodování odvozovanou z pravidel dochovaných tradicí. Bylo vyvoláno především prohlubováním specializovanosti v jednotlivých oblastech života, které znemožňuje, aby jednotlivec měl dokonalý přehled a tím méně aby disponoval všemi potřebnými znalostmi o různých problémech, s nimiž se v životě setká. V současné době ve všech vyspělejších zemích existují rozsáhlé sítě poradenských služeb i spec. organizační a institucionální zázemí, nár. i mezinár. sdružení a asociace profesionálních poradců. V bývalém Československu byla v r. 1990 založena Česká a slovenská asociace pro poradenství jako nevládní a nepolit. dobrovolná organizace. Mezinár. organizací je např. Federace evropských národních asociací pro poradenství (FEACO). Existují střediska vzdělávající profesionální poradce, spec. poradenská periodika apod.
P. lze klasifikovat podle charakteru poradenské služby a jejího bezprostředního cíle. „Expertizní“ p. se zaměřuje na posouzení objektivní stránky problému či problému nesouvisejícího bezprostředně s osobností klienta (např. návrh tech. provedení stavby domu, doporučení odborníka pěstitelům a zahrádkářům apod.). „Introspektivní“ p. se věnuje analýze osobnosti klienta, příp. problémům jeho duševního života, pomáhá mu při „hledání“ či „pochopení“ sebe sama. Kombinované p. spojuje přístup „expertizní“ s „introspektivním“ (např. pomoc při volbě povolání). Specializované p. se věnuje jen určitému druhu problémů (např. církevní p. se týká chování věřícího v běžném životě). Dále je možné rozlišovat p. podle: a) převažující metody či přístupu poradce ke klientovi a řešení jeho problému (p. psychol., s-gické apod.), b) věku klienta (k jednotlivým věkovým kategoriím se váží specif. problémy i specif. možnosti řešení, proto existuje p. pro děti a mládež, pro osoby v postproduktivním věku apod.), c) toho, zda klientem je jednotlivec nebo skupina (individ. a skup. p.), d) rozsahu poradenské služby (může jít o poskytnutí jednoduché informace nebo o důkladný rozbor problémové situace) atd. Velmi rozšířené je poradenství pracovně profesní, pedagogicko-psychol. (výchovné), psychol. (zabývá se problémy osobnosti a vůbec psychiky člověka), partnerské, předmanželské, poradenství manželské a rodinné, p. ekon. či finanční (včetně daňového), právní, investiční (týká se vhodného investování kapitálu), stavitelské či projekční aj. Okruh problémů, které se stávají předmětem poradenské služby, se neustále rozšiřuje v závislosti na vývoji společnosti, proměnách životního způsobu.
Realizace jakékoliv poradenské služby je vždy procesem skládajícím se z určitých fází, nejčastěji těchto: 1. klient informuje poradce o podstatě situace či problému, které mají být předmětem rady, poradenské pomoci, a o všech význ. okolnostech a souvislostech; 2. pokud je to třeba, poradce doplňuje informace klienta prostřednictvím spec. zkoumání (psychol. testy, lékařskými vyšetřeními, průzkumem struktury a fungování organizací atd.); 3. poradce analyzuje společně s klientem jeho problémovou situaci na základě všech obecných informací a znalostí konkrétní situace klienta; 4. poradce informuje klienta o možných způsobech řešení jeho situace a doporučuje nejvhodnější. Touto fází proces p. končí, volba řešení tento proces již překračuje. Je na vůli klienta, jak využije informace poskytnuté mu poradcem. V p. se uplatňují a prolínají činnosti diagnostické, informační, terapeutické, zprostředkovatelské, org., preventivní, analytické, vlastní poradenské. Své místo zde mají i činnosti výzk., vyhodnocovací, zobecňovací, osvětové aj. Proto jsou nároky na poradce, jeho znalosti, dovednosti, zkušenosti značné. Měl by být odborníkem v oblasti, ve které poskytuje rady (např. daňový poradce musí být expertem na obecně ekon. a spec. daňové otázky), měl by umět jednat s lidmi, vcítit se do situace a problémů klienta, pociťovat odpovědnost za svou práci, být objektivní a nestranný. Velký důraz je zde kladen na profesní etiku, k níž patří např. mlčenlivost o záležitostech klientů, nevyužívání a nezneužívání vlastního postavení či informací získaných od klientů, nezávislost na komerčních, místních a regionálních zájmech, neúplatnost apod. V p. se využívají nejrůznější psychol. a s-gické metody a techniky: rozhovor, dotazník, psychodiagnostické techniky, osobnostní testy, testy schopností, testy pracovní způsobilosti, psychodrama, sociodrama aj. Zákl. org. jednotkou poradenských služeb jsou poradny. Vyskytují se 3 typy poraden: a) veřejné, zřizované a financované státem, státními orgány a institucemi jako veř. přístupná, bezplatná služba občanům, b) soukromé, poskytující placené služby, c) různých organizací, spolků, sdružení apod., poskytující většinou bezplatné služby, zřizované a financované dobročinnými organizacemi či nadacemi. Problematikou p. ze s-gického hlediska se v Čechách zabývá P. Duffek.
counselling, guidance, consultancy services de consultation Beratung consulenza
Literatura: European Handbook for Guidance Connsellors. Bad Honnef 1993; Gabuura, J. - Pružinská, J.: Poradenský proces. Praha 1995; Hall, R. K. – Lauwerys, J. A. eds.: Guidance and Counselling. 1955; Jones, A. J.: Principles of Guidance. 1963; Miller, C. H.: Foundations of Guidance. 1961; Palmer, S. - Dainow, S. - Milner, P.eds.: Counseling. London 1996; Traxler, A. E.: Techniques of Guidance. 1957; Tyler, L. E.: The Work of the Counselor. 1961.