Sociologie vojenství
sociologie vojenství – s-gická disciplína zabývající se vojenstvím jako specif. lidskou činností zaměřenou na ozbrojené násilí ve vztazích mezi státy. Vojenství představuje činnost směřující k přípravě společnosti na válku a ve válce se fakticky realizuje. Sociologie války je tedy disciplínou návaznou a obsahově užší. V období existence zbraní hromadného ničení může ale představovat vojenství toho kterého státu odstrašující sílu a nemusí směřovat k válce. S.v. zkoumá stupeň militarizace společnosti, brannost obyv., úroveň výzbroje příslušného státu, mobilizační schopnost společnosti, vztah společnosti a ozbrojených sil, charakter, skladbu, vycvičenost, kázeň a morálku ozbrojených sil (event. záloh), jakož i úroveň vojenského myšlení, organizační schopnosti a spol. prestiž vojenské elity. Hlavním nositelem vojenských činností je armáda, tvořící jádro ozbrojených sil země. Sociologie armády je užší s-gickou disciplínou než s.v., představuje institucionální aspekt a zkoumá konkrétně rekrutaci a skladbu armády, její vnější a vnitřní mobilitu, funkce, organizaci, vnitřní řád a velení, životní a výcvikové podmínky vojáků a zvl. mezilidské vztahy uvnitř armády. Prvky s-gického uvažování o vojenství a armádě nacházíme v s-gii od samého počátku jejího formování, podle P. A. Sorokina však šlo převážně o „citovou a spekulativní ideologii“. Bylo to způsobeno i tím, že státy a velení armád nepřipouštěly v oblasti vojenství s-gické výzkumy. Nicméně v 19. st. provedl A. de Tocqueville s-gickou analýzu důstojnického sboru USA, vycházeje z teorie spol. stratifikace. Základy moderní s.v. však položil Samuel A. Stouffer s kolektivem am. sociologů, kteří na základě rozsáhlých empir. výzkumů z 2. svět. války vydali rozměrné dílo The American Soldier (1949). Klasickým dílem s.v. spojujícím hist. pohled se s-gickou analýzou vojenství a armád se stala kniha S. P. Huntingtona The Soldier and the State (1957). Morris Janowitz dovršil v r. 1960 konstituování s.v., a to nejen publikováním knihy The Professional Soldier, ale také institucionálně, založením Inter-University Seminar (IUS). Podílel se také na vytvoření zvláštního výboru s.v. při ISA. Od 60. l. prošla svět. s.v. zhruba 3 stadii vývoje, v nichž převládal vždy určitý model analýzy: 1. strukturalistický, pracující s jednotlivými prvky či znaky (Hungtington a Janowitz); 2. procesuální, který se snaží postihnout dynamiku vývoje armády a její integraci do demokr. společnosti (J. van Doorn, B. Abrahamson); 3. pluralistický, který odráží varibilitu soudobého vojenství, krizi legitimity armád a pokles prestiže vojenského povolání a z metodol. hlediska představuje pokus o syntézu obou předchozích modelů (Ch. C. Moskos, Ch. Dandecker, B. Fleckenstein, B. Boene, G. Caforio a další).
Soudobá svět. s.v. představuje široce rozvětvenou disciplínu. Práce Research Committee 01 ISA (Armed Forces and Conflict Resolution) se na svět. s-gickém kongresu v Madridu účastnilo 150 sociologů z téměř 50 zemí. Z IUS vznikla mezinár. organizace s více jak 700 členy ze 45 zemí světa, sídlící v Chicagu, která disponuje velkým archivem, vydává měsíčník Armed Forces and Society a každý druhý rok organizuje interdisciplinární svět. konferenci na vojensko-s-gické téma. V popředí zájmů současných výzkumů jsou vzájemné vztahy společnosti a armády, demokratizace ozbrojených sil, skladba ozbrojených sil, proces profesionalizace, spol. postavení vojenských profesionálů, budoucnost vojenského povolání, podmínky vojenské služby různých soc. skupin apod. V USA byla po zkušenostech z vietnamské války rozpracována problematika „sociologie boje“. V r. 1968 byla založena European Research Group on Military and Society (ERGOMAS), jejíchž 6 sekcí se zabývá především organizováním mezinár. empir. výzkumů a odborných seminářů z oblasti s.v. v podmínkách Evropy.
V Československu se v období první republiky rozvinuly v rámci s.v. a s-gie armády 2 instituce: Vojenský ústav vědecký a Svaz československého důstojnictva. V r. 1935 vznikl Vojenský sociologický kruh pod vedením Josefa Krále. Obnovené s-gické snahy v dané oblasti po válce byly zastaveny po únoru 1948. K částečné a krátkodobé renesanci došlo v 60. l., kdy byl při Vojenské politické akademii zřízen Vojenský ústav sociálních výzkumů (1963) a byla založena katedra s.v. (1965). V této době bylo uskutečněno několik rozsáhlých s-gických výzkumů a vydáno několik monografií. Pozornost se soustředila na tyto tematické okruhy: a) záp. s.v. (Marvan, Matyska, Hrabě), b) vojenský profesionál (J. Cvrček, Purkrábek, Lojín, Češka), c) mládež a vojenská služba (Dědek, Janda, Mucha, Fázik), d) vztah společnosti a armády (Nováček, Ryška), e) věd. rozvoj ve vojenství (Novák, Mejzlík), f) s-gické otázky války (Ždímal), g) volný čas v armádě (A. Rašek, K. Rychtařík), h) dějiny čsl. s.v. (I. A. Bláha, Čepera a další). Čsl. vojenští sociologové navázali na kontakt s IUS, účastnili se zasedání výboru s.v. (Londýn 1967) a připravili mezinár. sympozium o rozvoji s.v. v social. zemích (1967). Po srpnu 1968 byla veškerá činnnost v této oblasti postupně zastavena a příslušná pracoviště byla zlikvidována včetně sekce s.v. při Československé sociologické společnosti.
Po listopadu 1989 byl znovu zřízen Vojenský ústav sociálních výzkumů, který ihned navázal kontakty s Ergomasem, výborem 01 ISA a IZIS, byly obnoveny sekce s.v. při čes. a slov. s-gických společnostech, činnost zahájila katedra s.v. v nově zřízené Vojenské vysoké škole pedagogické . Výzk. činnost se zaměřila na vztahy společnosti a armády, hodnotovou orientaci mladé mužské populace, soc. postavení vojáků z povolání a proces profesionalizace a na mezilidské vztahy v armádě. Hlavní slabinou s.v. v Čechách a na Slovensku skutečnost, že je pěstována pouze na půdě armády a nezabývají se jí civilní instituce. Většina výsledků výzkumů, ale i vydávaných monografií má vnitroarmádní charakter, není k dispozici civilní odborné veřejnosti a netěší se ani jejímu zájmu.
military sociology sociologie des militaires militär Soziologie sociologia delle forze armate
Literatura: Cvrček, J.: Vzájemné vztahy společnosti a armády. Praha 1992; Huntington, S. P.: The Soldier and the State. New York 1957; Chalupný, E.: Sociologie soutěže, boje a války. Praha 1969; Janowitz, M.: The Professional Soldier. Glencoe, Illinois 1960; Moskos, Ch. C.: Soldiers and Sociology. Evanston 1988; Moskos, Ch. C. – Wood, F. R.: The Military More Than Just a Job? Washington 1988; Sorokin, P. A.: Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936.
Časopisy: Sociológia, 1992, č. 3 (tematické číslo); Vojenské rozhledy 1992, mimořádné číslo.