Donucení
donucení – kategorie popisující okolnosti jednání, které nebylo realizováno podle vlastních preferencí jednajícího. V nejširším významu je d. opakem dobrovolnosti, znamená podřízeni se cizí vůli, ale též např. síle neosobních norem a pravidel, s nimiž se jednající zcela neidentifikuje. Pojem d. implikuje existenci odporu či alespoň vnitřního nesouhlasu. V užším smyslu bývá d. ztotožňováno s násilím, které je ve skutečnosti pouze krajním projevem d. Skrytější formy d. mohou mít podobu podrobení se obecně uznávané autoritě, v podmínkách moderní společnosti např. veř. autoritě. Mezní formu d. představuje manipulace, tedy d. skryté natolik, že nevyvolává nesouhlas těch, kteří se mu podřizují. Manipulace je proto považována na nejúčinnější formu d. a spolu s tlakem veř. mínění je široce používána např. v polit. propagandě a v obchodních reklamách. V obou případech d. operuje s údajně skutečnými zájmy těch, na něž působí a jejichž preference jsou modelovány. Skryté formy d. realizované na vysoké profesionální úrovni problematizují možnost skutečně svobodné volby, na což upozorňují zejm. kritici masové společnosti. Jinou účinnou formou nátlaku je „hrozba donucením“. Na tomto principu spočívá např. státní moc. Hrozba d. je zpřítomňována existencí ozbrojených orgánů státní moci. Smyslem politiky je minimalizovat otevřené násilí a d. a zároveň ovládnout organizaci, která hrozbou d. legálně disponuje. Klasická analýza různých forem symbolického d. je obsažena v teorii legitimace M. Webera. Úlohu inteligence při provozování symbolického násilí zkoumá nejnověji P. F. Bourdieu. Funkcionální s-gie naproti tomu ve své teorii donucení zdůrazňuje blahodárnost normativních donucovacích tlaků jak pro integritu společnosti, tak vzhledem k normalitě individuí.
coercion, compulsion contrainte, coercition Zwang coercizione, costrizione