Sociologie britská (MSgS)
sociologie britská (MSgS). Britská sociologie nemá v dějinách společenských věd tak významné místo jako britská ekonomie. Její význam nespočívá ve velkých teoretických systémech, nýbrž v úzkém přimknutí k sociálním problémům, v přirozeném nadání pro empirický výzkum a pro komparativní studium sociálních institucí.
Začátky britské sociologie lze položit do 18. století, případně do století 17., vezmeme-li v úvahu Grauntovu politickou aritmetiku, jež byla počátkem vědecké demografie. V 18. století se zejména ve Skotsku rozvinula tzv. morální filosofie s výrazně sociologickými prvky. Pro vývoj sociologie měly význam zejména spisy Hutchesonovy, De naturali hominum socialitate, 1730, Adama Smitha, Theory of Moral Sentiments, 1759, Wealth of Nations, 1775 a Davida Huma, The Natural History of Religion, 1757. Jak tyto spisy, tak i díla Adama Fergusona, An Essay on the History of Civil Society, 1776 a Johna Millara, Distinction of Ranks in Society, 1771, vytvořily dodnes živou tradici výzkumu podstaty a vzniku sociálních institucí, opírající se o komparativní metodu. Další charakteristická tradice britské sociologie vznikla na konci 18. století rovněž ve Skotsku. Je to sociální průzkum čili social survey. Roku 1790 vydal John Sinclair Statistical Account of Scotland, který se opíral o shrnutí výsledků dotazníků o 160 otázkách, které zodpovídali ve všech skotských obcích tamní duchovní. Roku 1840 a 1951 byl tento průzkum opakován. Frederick Eden při podobném průzkumu shrnutém ve třísvazkovém díle The State of the Poor, 1797, použil pravděpodobně poprvé při sociálním výzkumu výběrové metody.
V 19. století byla britská sociologie obohacena pěti myšlenkovými proudy: 1) britskou verzí pozitivismu a evolucionismu; 2) sociálním darwinismem; 3) sociální antropologií; 4) srovnávací historiografií a 5) nepřímo britskou klasickou ekonomií.
Britský pozitivismus v sociologii je spojen se jmény Johna Stuarta Milla a Herberta Spencera. Roku 1843 vydal J. St. Mill šestý svazek své Logiky, ve kterém navrhoval vytvoření nové vědní disciplíny, tzv. etologie, která by se zabývala jednáním člověka a která zhruba odpovídá dnešnímu pojmu behavioral sciences, vědám o chování, jak je používán zejména ve Spojených státech amerických. Na vývoj evropské sociologie měla kromě toho velký vliv Millova teorie empirické indukce, obsažená v jeho Logice. Millův rozbor Comtovy filosofie, Auguste Comte and Positivism, 1865, byl oficiálním uvedením pozitivismu do Británie.
Devatenácté století dalo Británii a světu filosofa a sociologa, který byl ke konci tohoto století považován za nejvýznamnějšího sociologa — Herberta Spencera. Jeho hlavní sociologická díla jsou: Principles of Sociology, 1876—1896, The Study of Sociology, 1873, a Social Statics, 1850. Sociologickou teorii Spencera lze shrnout takto: sociologie je vědou o lidských skupinách, na rozdíl od historie si všímá obecných sociálních jevů, pro dosažení objektivity sociálního výzkumu je nutno studovat nejjednodušší společnosti. Ve studiu společnosti zdůrazňoval biologismus, to jest v podstatě studium funkcí a orgánů jako dvojí stránky téže věci, biologicky chápal také dělbu práce a pro vysvětlení společenských jevů používal často biologických analogií, i když si byl vědom rozdílů mezi společenskými a biologickými systémy. Ve vývoji společnosti viděl prosazování univerzálního principu vývojového od neurčité a nesouvislé stejnorodosti k určité a souvislé různorodosti. V současné době je jeho soustava sociologie jen předmětem historického zájmu. Je zajímavé, že měl vždy mnohem větší vliv ve Spojených státech amerických než v Británii. Zakladatelé americké sociologie, jako např. Ward, Giddings, Sumner na Spencera přímo navazují a jeho myšlenky měly určitou dobu vliv i v Evropě, u nás např. na Krejčího, Krále aj.
Paralelně s filosofickým evolucionismem vznikla Darwinova teorie vývoje přirozeným výběrem, která byla inspirována Malthusovou, v podstatě sociologickou populační teorií a která znovu prostřednictvím Darwina ovlivnila hluboce sociologii druhé poloviny a konce 19. století. První, kdo aplikoval teorii přirozeného výběru na lidskou společnost, byl Walter Bagehot, který roku 1872 vydal knížku Physics and Politics, ve které jsou v jádře obsaženy všechny pozdější myšlenky tzv. sociálního darwinismu. Bagehot na rozdíl od Darwina a ostatních stoupenců Darwinovy teorie zdůrazňoval kooperativní a integrativní charakter skupinového života a vytvořil pojem skupinového boje na rozdíl od boje individuálního, který popisoval Darwin ve svém Původu druhů. Bagehot také jasně poznal, že sociální procesy mají v podstatě psychický charakter a tím se stal jedním z předchůdců sociálně psychologického výkladu společnosti, který byl o něco později v Anglii formulován MacDougallem.
Dalším významným proudem 19. století byla britská sociální antropologie, spojená se jmény Tylora, Frazera, Langa, McLennana, Hartlanda a Lubbocka. Principy této školy nejjasněji vyjádřil Tylor ve své knize Primitive Culture, 1871, a v pojednání On a Method of Investigating the Development of Institutions, 1880. Tylor zdůrazňoval uniformitu lidského vývoje a vývoje společenských institucí, které procházejí zákonitě určitými nutnými vývojovými fázemi. Všechny lidské společnosti se vyvíjejí paralelně podle obecně platných společenských zákonů.
Sociologicky významné bylo historicko-komparativní dílo Henry Mainea, Ancient Law, 1861, které svým tříděním společností založených na postavení (status) a na smlouvě (contract) předjímalo Tönniesovu dichotomii Gemeinschaft a Gesellschaft a Durkheimovu klasifikaci společností na společnosti s mechanickou a organickou solidaritou.
Ekonomie měla a má ve Velké Británii větší význam než sociologie. To také způsobilo, že ekonomický výklad dějin, zdůrazňování hospodářských složek ve struktuře společnosti není britské sociologii něčím cizím. Ve srovnání s americkou sociologií, která je orientována převážně sociálně psychologicky, nebo se sociologií německou, která měla vždy blízko k filosofii dějin, spočívá síla a význam britské sociologie v jejím pochopení ekonomických podmínek organizace společnosti. Proto také věnovala velkou pozornost sociální otázce, sociálnímu zákonodárství, chudobě, sociálním třídám a jiným jevům, které jsou bezprostřední součástí hospodářské soustavy. V průběhu 19. století bylo uskutečněno mnoho průzkumů sociálních podmínek různých vrstev obyvatelstva, průzkumů chudoby a jejích společenských důsledků. Tyto prakticky zaměřené britské průzkumy jsou předchůdci empirického sociologického výzkumu. Patří sem zejména dílo Henry Mayhewa, London Labour and the London Poor, 1864, Josepha Fletchera, Summary of Moral Statistics of England and Wales, 1850, Waltera Buchanana, Remarks on the Causes and State of Juvenile Crime in the Metropolis..., 1864. Engelsova kniha Postavení dělnické třídy v Anglii, 1845, se opírá o systematické sociální průzkumy sociálních poměrů ve městech střední Anglie. Tato tradice sociálního průzkumu zůstala nepřerušena až do přítomnosti a průzkumy poprvé uskutečněné v 19. století se opakují na stejných místech až do přítomnosti. Klasickým příkladem je sedmnáctisvazkové dílo Charlese Boothe, Life and the People of London, 1891—1903, na které navázal ve 30. letech nový obdobný průzkum a nyní pod vedením Ruth Glassové je zpracovávána jeho třetí verze, zachycující sociální poměry dnešního Londýna.
Začátek 20. století je v britské sociologii poznamenán pokračujícím rozvojem sociálně biologického výkladu jednání člověka v nové podobě instiktivistické teorie Williama McDougalla a dílem L. T. Hobhouse, který se jako jeden z posledních britských sociologů pokusil o syntetický výklad sociálního vývoje. Hlavními spisy McDougalla, který bývá také označován za jednoho ze zakladatelů sociální psychologie, jsou Introduction to Social Psychology, 1908 a The Group Mind, 1920. Zejména v tomto druhém díle zdůraznil McDougall význam sociální interakce v chování člověka. Mezi instinktivisty se počítá rovněž Wilfred Trotter, který ve své knize Instincts of the Herd in Peace and War, 1916, zredukoval lidské jednání na produkt instinktu stádnosti. Kritiku antiintelektualismu sociálně biologických teorií provedl významný britský sociolog, jeden ze zakladatelů vědecké sociologie politiky, Graham Wallas (Human Nature and Politics, 1908, The Great Society, 1914, Our Social Heritage, 1921).
Cílem Hobhousova encyklopedického díla byla teorie sociálního vývoje, opírající se o komparativní metodu. V tom Hobhouse připomíná Durkheima. Oproti Spencerovi je Hobhouse méně spekulativní, na druhé straně však více zdůrazňuje racionální a vědomé stránky společenského vývoje. Přesto i Hobhouse předpokládá, že v lidské společnosti působí přirozený výběr, ovšem jen jako činitel limitující. Ústředním sociologickým problémem je mu otázka regulace jednání člověka ve společnosti. Jeho hlavními spisy jsou: Mind in Evolution, 1901, Morals in Evolution, 1906, Development and Purpose, 1913, Social Development, 1924. Společně s G. C. Wheelerem a svým žákem Morrisem Ginsbergem vydal velké dílo o materiální kultuře a sociálních institucích prostých národů, The Material Culture and Social Institutions of the Simpler Peoples, 1915.
V době po první světové válce nastala určitá stagnace britské sociologie, která souvisela s hospodářskou situací země a také s tím, že velmi mnoho nadaných mladých vědců ve válce padlo. Teoreticky nejvýznamnější byl rozvoj sociální antropologie, která se odvrátila od evolucionismu a rozvinula teorii funkcionalistickou, jež je jedním ze zdrojů soudobé funkcionálně strukturální školy. Vznik britské teorie funkcionalismu je spojen se jmény Bronislava Malinowského, původem z Polska, a Radcliffe-Browna. Hlavními díly Malinowského jsou: Argonauts of the Western Pacific, 1922, Crime and Custon in Savage Society, 1926 a The Sexual Life of Savages in Northwestern Melanesia, 1929. Teoretické shrnutí jeho názorů, které mají význam pro obecnou sociologii, obsahuje kniha A Scientific Theory of Culture, kterou vydal jeho žák Huntington Cairns. Radcliffe-Brown po terénní práci, která byla např. shrnuta v knize The Andaman Islanders, 1922, promyslel teoreticky takové pojmy, jako je sociální funkce, sociální potřeby, sociální instituce. Jeho teorie je obsažena ve spise Structure and Function in Primitive Society, 1952.
Pokračovatelem Hobhousova díla je Morris Ginsberg, který zůstal spíše sociálním filosofem než sociologem v soudobém slova smyslu. Jeho ústředním problémem zůstala také otázka vývoje a sociálního pokroku. Do okruhu těchto jeho zájmů spadá jeho třísvazková sbírka sociologických a sociálně filosofických esejí, On the Diversity of Morals, 1961, Reason and Unreason in Society, 1947 a Evolution and Progress, 1961. V duchu Hobhousovské tradice zůstává Ginsberg morálním racionalistou a je přesvědčen o prokazatelnosti morálního pokroku.
Po druhé světové válce se začala sociologie v Británii více specializovat a největší rozvoj zaznamenaly sociologie politiky, studium sociální stratifikace a mobility, sociologie populačního vývoje, rodiny, výchovy, města a bydlení, průmyslu.
Politická sociologie byla zaměřena hlavně na dva problémy, na analýzu volebních výsledků a na organizaci politických stran: J. Bonham, The Middle Class Vote, 1954, M. Benney, A. P. Gray, R. H. Pear, How People Vote, 1955, R. T. McKenzie, British Political Parties, 1955.
Výzkum sociální struktury je spojen se jménem T. H. Marshalla, Citizenship and Social Class, 1950 a s řadou jiných výzkumných prací, které jsou věnovány jednotlivým sociálním třídám a vrstvám, jako např. D. Lockwoodova kniha, The Blackcoated Worker, 1958, práce R. K. Kellsalla, Higher Civil Servants in Britain from 1870 to the Present Day, 1955, R. Lewisova a A. Maudeho Professional People, 1952, nebo řada pojednání F. Zweiga o britských dělnících, Men in the Pits, 1948, The British Worker, 1952, The Worker in the Affluent Society, 1962.
Dosud nejdůkladnější prací o sociální mobilitě v Británii je kniha, jejímž vydavatelem byl D. Glass, Social Mobility in Britain, 1954. D. Glass je rovněž předním odborníkem v populačních otázkách. Společně s E. Grebenikem provedli důkladný rozbor vývoje fertility, The Trend and Pattern of Fertility in Great Britain, 1954 a roku 1965 vydal D. Glass společně s D. E. C. Eversleyem pojednání o historických aspektech vývoje obyvatelstva, Population in History.
Podobně i v sociologii rodiny je kladen důraz spíše na monografické zpracování různých problémů než na obecnou teorii rodiny. Četné jsou studie o zaměstnaných ženách (V. Kleinová, M. S. Rice, M. Jephcott), velký ohlas měla kniha Peter Townsenda, Family Life of Old People, 1961, obecnější přehled o současné rodině poskytuje R. Fletcher, The Family and Marriage, 1962, která vyšla v edici Britain in the Sixities. Nejdůkladnější dosavadní studií o rozvodech je práce G. Rowntreeové a N. H. Carriera, The Resort to Divorce in England and Wales 1858—1957.
Třídní struktura je v málokteré společnosti do té míry reprodukována školstvím a výchovou jako ve Velké Británii. Proto mezi nejdůležitější sociologická témata patří také sociologie výchovy. Donald G. MacRae ve svém přehledu anglické sociologie napsal: „K porozumění sociální struktury anglické společnosti a k pochopení sociálních a politických změn je naprosto nezbytné rozumět struktuře a fungování anglického školství v jeho sociálních podmínkách.“ K nejvýznamnějším dílům z tohoto oboru patří: J. Banks, Prosperity and Parenthood, 1955, O. Banks, Parity and Prestige in English Secondary Education, 1955, J. Floud, A. H. Halsey, F. M. Martin, Social Class and Education Opportunity, 1956, A. K. C. Ottaway, Education and Society, An Introdustion to the Sociology of Education, 1953.
Četné praktické problémy spojené s přestavbou měst, výstavbou nových měst a s vysokým stupněm urbanizace vedly k tomu, že Ve Velké Británii je jedním z nejvíce rozvinutých odvětví také sociologie města a bydlení. Důležitá je typologie měst zpracovaná C. A. Moserem a W. Scottem, British Towns, A Statistical Study of their Social and Economic Differences, 1961, příkladem sociologického přístupu k plánování měst je starší práce Ruth Glassové, Social Background of a Pian, 1956, sociální vztahy ve velkoměstě zkoumá M. Young a P. Willmott v knize Family and Kinship in East London, 1957, problémy přestavby měst z hlediska sociologického řeší Ch. Vereker a J. B. Mays, Urban Redevelopment and Social Change, 1961, H. Jenningsová, Societies in the Making, 1962. Další autoři, kteří se těmito otázkami zabývají, jsou J. B. Cullingworth, Housing Needs and Planning Policy, 1960, D. Donnison, M. June, V. Hole, J. Mogey.
Významné postavení má britská kriminologie, jejímž hlavním představitelem je Herrman Mannheim, vydavatel British Journal of Criminology a autor četných kriminologických studií i učebnice kriminologie.
Tradice britských sociálních průzkumů zůstala i po válce živá a z četných poválečných průzkumů je třeba uvést alespoň práci B. S. Rowntree a B. Laverse, English Life and Leisure, 1951, pojednávající o britském způsobu života, a rozbor národní povahy Angličanů, G. Gorer, Exploring English Character, 1955. V poválečných letech byly učiněny také první kroky k sociologii venkova, W. R. Williams, Sociology of an English Village, 1956, a objevují se práce o okrajových oblastech velkoměst, např. R. E. Pahl, Urbs in Rure, 1965.
Zvláštností britské organizace společenských věd je obor tzv. sociální správy (social administration), který se zabývá sociálními hledisky bydlení, sociálního pojištění, zdravotnictví, péče o děti apod. Představitelem tohoto směru je zejména R. Titmuss, Problems of Social Policy, 1950, Essays in Welfare State, 1958.
Viz též heslo sociologie britská ve Velkém sociologickém slovníku (1996)