Člověk marginální
člověk marginální – (z lat. margo = okraj) – v nejširším smyslu osoba, která je současně členem dvou nebo více skupin, jejichž kult. a soc. normy jsou vzájemně význ. odlišné, a která má vědomí nejistoty o svém postavení v nich. Stupeň marginality závisí na tom, jak značné jsou diference mezi kult. normami, v jaké míře si je individuum uvědomuje, jak silně společnost rozlišuje rozdílné skupiny či kultury, k nimž dané individuum současně náleží, a jak velká je soc. distance mezi nimi. Pojem č.m. původně použil R. E. Park r. 1927 v souvislosti s analýzou migrace, kdy konstatoval, že č.m. je odsouzen žít ve dvou společenstvích, jež se vyznačují nejen odlišnou, ale přímo antagonistickou kulturou; v této souvislosti také zavedl termín „dualita kultur“. V kult. antropologii byl tento problém zkoumán především v souvislosti akulturace a školy kultura a osobnost; zabýval se jím zejm. M. J. Herskovits ve svém pojetí „osobnosti stojící na rozhraní dvou kultur“. Parkovu ideu rozvinul v r. 1937 E. V. Stonequist, který současně navrhl výchozí typologii marginálních lidí. Řadí mezi ně migrující cizince, migranty druhé generace, židy osvobozené z ghetta, ale také parvenu, deklasované lidi, migranty z venkova do měst, ženy v soc. dvojrolích atd. Většinou jsou do této kategorie řazeni též lidé, kteří se soustavně dopouštějí některé ze sociálních deviací, delikventi, narkomani atd. Podrobnější zkoumání prokázala, že soc. marginalita vede k utváření subkultur a že je silně asociována s vysokou mírou kriminality, rodinným rozvratem a emocionální labilitou, která se projevuje agresívním chováním. Problematikou č.m. se zabývali také E. C. Hughes a D. Riesman, G. E. Lenski aj.
Pojem č.m. koresponduje (nepřesně) s psychol. pojmem marginální osobnost a liter. pojmem outsider.
marginal man homme marginal Randpersönlichkeit uomo marginale
Literatura: Krech, D. – Crutchfield, R. S. – Ballachey, E. L.: Človek v spoločnosti. Bratislava 1968; Stonequist, E. V.: The Marginal Man. New York 1937.