Pragmatismus
pragmatismus – (z řec. pragmatikos = zběhlý v jednání) – první původní am. filozofie, která získala stoupence také v Evropě i jinde (např. v Japonsku) a která bývá pro svůj antiintelektualismus a orientaci na každodenní život zařazována do širšího rámce tzv. filozofie života. P. vznikl v 70. l. 19. stol. v USA a vrcholu dosáhl před 2. svět. válkou. Jeho zakladatelem byl Charles Sanders Peirce, který zformuloval zákl. pragmatické kritérium pravdivosti poznání: protože myšlení vždy směřuje k praktickému cíli, pravý smysl myšlenek a pojmů zjistíme pouze tak, že sledujeme, k jakému druhu činnosti nás přivádějí, jaký je jejich výsledný praktický účinek. Podle Peirce se tak zbavíme balastu neužitečných pseudoproblémů. P. jako rozvinutou filozofii vytvořil ale až William James, který jej charakterizuje jako „radikální empirismus“, který slučuje přednosti tradičního racionalismu a empirismu, a tím vychází vstříc potřebě moderního člověka řídit se fakty a zároveň věřit v Boha a svobodu. Jamesův p. zdůrazňuje přednost pluralistického a indeterministického chápání světa, protože člověka osvobozuje a aktivizuje. Podobně hledí James také na otázku náb. víry. Podle Jamese není podstatné, zda se poznání shoduje se skutečností, nýbrž zda nám účinně slouží.
Pro další rozvoj am. p. měl zásadní význam John Dewey, který svůj p. nazval instrumentalismem a za jeho zákl. program vyhlásil rekonstrukci filozofie z hlediska praktického života. Poznání podle Deweye vždy vyrůstá z potřeb praxe, je odpovědí na nesnáze, do nichž se člověk dostává. Potud je instrumentem, nástrojem života. Poznání má v zásadě experimentální ráz, probíhá jako pokus a omyl; pravdivá je myšlenka, která se v dané situaci nejlépe osvědčuje. Deweye a jeho následovníky charakterizuje zájem o pedagogické a soc. otázky. Dewey proslul celosvětově jako školský reformátor. Jeho pojetí školy zdůrazňuje samostatnou tvořivou činnost žáka. Deweyovy názory na společnost a stát jsou levicově, soc.-demokr. zaměřené. Sympatizuje s Marxovou kritikou kapitalismu. Panství monopolů podle něho vede nejen k soc. nespravedlnosti, ale také omezuje demokracii a svobodu. Dewey však nepřijímá myšlenku proletářské revoluce a dial. materialismus odmítá jako spekulativní systém. Změny spol. poměrů má být dosaženo cestou reforem a cílevědomou výchovou všech v duchu demokr. ideálů. Dewey odmítá individualismus a podporuje myšlenku svobodného sdružování jedinců v nejrůznějších zájmových sdruženích. Deweyův žák Sydney Hook se přihlásil k marxismu, jednoznačně však odmítl leninismus a podrobil tvrdé kritice sov. totalitní systém. Am. socialismus musí být jednotou sociální spravedlnosti a autentické demokracie v duchu jeffersonovské tradice. Nejvýzn. neam. stoupencem p. byl Brit něm. původu F. C. S. Schiller, jenž svůj p. nazval humanismem. Mimořádně silně zdůrazňuje kreativní dosah lidského poznání, které teprve svět osmysluje a dotváří. Pojem p. se v běžném životě používá k označení životního postoje, který se vyznačuje praktičností, sledováním vlastního užitku. Zejm. v novinářském žargonu se používá termín „malý český pragmatismus“, který má pejorativní přídech a zdůrazňuje úzkoprsý, egocentrický rys praktičnosti.
pragmatism pragmatisme Pragmatismus pragmatismo
Literatura: Dewey, J.: Rekonstrukce ve filosofii. 1929; James, W.: Pragmatismus. 1918; Vorovka, K.: Americká filosofie. Praha 1929.