Racionalita
racionalita – na rozumu spočívající jednání a myšlení, uspořádání spol. vztahů. Je to klasické téma filozofie, s-gie a ekonomie s původem v raném Řecku, na němž je postaven tzv. racionalismus, směr absolutizující racionální stupeň poznání a povyšující kritérium rozumu na kritérium pravdy. Moderní pojetí r. začíná u R. Descarta (17. st.). Je postaveno na logice a matematice, na zpochybňování smyslových pravd, na „cogito ergo sum“, tj. „myslím, tedy jsem“ (viz též karteziánství). Podle G. W. Leibnize jsou základem porušení „kauzální definice pojmů“. I. Kant zavádí r. do gnoseologie a spojuje ji s kriticismem. G. W. F. Hegel završuje tradici racionalismu ideou identity myšlení a bytí. Max Weber používal pojem r. k postižení ekon. a správního systému kapitalismu. R. rozumí rozšíření okruhu přístupného racionálnímu rozhodnutí spočívajícímu na kalkulu. Cílem je dosáhnout lidmi stanovených cílů za použití efektivních prostředků; jde o maximum úspěchu v porovnání s vynaloženými prostředky. Weber rozlišoval mezi formální a materiální r.: první sleduje míru uplatnění kalkulu, druhá stupeň uplatnění soc. jednání ve spojení s určitými hodnotovými postuláty. Díky proměnlivosti hodnocení je mnohoznačný i pojem materiální racionality. Weberův koncept „společenské racionality“ je v zásadě procedurální, manipulativní, instrumentální. Podle něho jsou rozhodujícími oblastmi uplatnění r. věda a pak procesy monetarizace (ekonomizace) a byrokratizace spol. života. Postupně se celá plocha spol. života mění v objekt racionálního kalkulu.
Weberův koncept kritizuje Herbert Marcuse v knize Jednorozměrný člověk: pojem „technického rozumu“ je ideologie, „technologická racionalita“ vede k ospravedlnění vlády a nikoli k emancipaci. Marcuse odmítá Weberovu tezi, že r. je třeba obětovat svobodu. Hans Albert usiluje o „kritický model racionality“. Jeho základem je inženýrství dílčích kroků K. R. Poppera, který má ovšem potíže s racionálním založením a odůvodněním samotného modelu r.: rozhodnutí o přijetí nebo zavržení soc. hodnot spočívá na iracionálním kroku, na víře v rozum. Jürgen Habermas (1981, 1983 aj.) usiluje o jakousi mezibilanci problematiky spol. r.: zavrhuje sice možnost komplexního poznání a na něm spočívající spol. r., ale filozofii stále přisuzuje úkol stráže r. (proti Richardu Rortymu), vykladače a tlumočníka mezi jednotlivými oblastmi spol. života a poznání. Má držet vědomí celkového kontextu rozehráváním jednotlivých pojetí vedle sebe a proti sobě. Habermas odmítá teze postmodernistů (J. F. Lyotarda, Boutrillarda), navazujících na Nietzscheho, že „společenské“ jako integrální celek neexistuje, že jsou jen izolované okruhy, v nichž platí principy jazykových her, že ideje dějinné kontinuity a pokroku nemají smysl, že pravda je věc konsensu. Pro Habermase je modernismus otevřený a nedokončený projekt. Jeho teze o kolonizaci přirozeného životního světa lidí procedurální r., sférami ekonomie a moci ústí v položení otázky po novém konceptu „společenské racionality“, ale zatím mu jde o kladení otázek a mapování terénu, dobu nevidí zralou pro odpověď.
Mezitím se objevily snahy o prosazení nového konceptu r. ve světě (I. Prigogine, I. Stenghers), založeného na historizaci a procesualizaci kategorií i metod, celého pojetí světa. Podobně vyznívají i úvahy nad smyslem ekologické výzvy (P. Juquin, F. Capra aj.). Weberiánský koncept r. je v krizi a ve výhledu je antimanipulativní koncept r. K podobným závěrům dospívají i teoretici managementu, kde po racionální škole (vycházející z weberiánského paradigmatu) a doktríně human relations přichází „participační management“ (T. J. Peters aj.). Sociální participace se stává integrující hodnotou nového pojetí člověka a společnosti. Podle D. Bella nelze společnost integrovat na bázi pouhých polit. a ekon. struktur. Klasický industriální kapitalismus a byrokratický socialismus spočívaly na konceptu spol. r., tak jak ho zformuloval Weber; patřily do rámce jednoho svět. systému (I. M. Wallerstein). Od konce 80. l. dochází k proměně svět. systému a konceptu spol. r., zahrnující oblasti vědy, politiky, ekonomie a také emancipační strategie. Dosavadnímu konceptu spol. r. odpovídala emancipační strategie využívající stát; místo ní nastupuje pluralita metod, využívající proměnu společnosti zdola.
rationality racionalité Rationalität razionalità