Skinheadi
skinheadi – (z angl. skinheads = holé lebky) – zkráceně skins, čes. též skinové – jedno z hnutí mládeže 2. poloviny 20. st., které si vytvořilo svoji subkulturu, resp. kontrakulturu charakteristickou odmítáním obecně uznávaných norem tolerance a respektování práv bližního, adorací síly a používáním násilí, přisvojováním práv zavádění pořádku vlastními silami bez ohledu na zákony. S. se vyznačují silnou skup. identitou, potlačením individualismu a výraznou snahou odlišit se vnějším vzhledem a symbolikou od ostatní mládeže. Jsou považováni za extrémně pravicové hnutí. Nejvýraznější, nejaktivnější větev s. se svou ideologií, jejíž význ. částí je rasismus, symbolikou i chováním hlásí k nacismu. V rámci alternativních skupin mládeže jsou extrémně pravicové varianty s. v ideol. opozici vůči představitelům anarchismu, s nimiž často svádějí pouliční boje.
Hnutí s. vzniklo koncem 60. l. ve Velké Británii jednak z určité části skupiny Mods (z tzv. tvrdých Mods neboli gangu Mods), jednak z indické mládeže vystupující pod názvem Rude Boys neboli rudies (rozbouření hoši). S. byli původně představiteli děl. mládeže. Spojovala je záliba v tanci reggae, ve sledování fotbalu a opovržlivý postoj vůči novým přistěhovalcům. Respekt si dobývali agresivním, tvrdým vystupováním a skupinovou sounáležitostí. Od začátku byli známí jednoduchým čistým oblečením bez ozdob, připomínajícím pracovní, příp. vojenskou uniformu, doplněným okovanými vojenskými botami a extrémně krátkým sestřihem vlasů, což symbolizuje pořádkumilovnost, skutečnou i rasovou čistotu a kult síly a zároveň je to praktické oblečení pro boj. První vlna s. se vyčerpala násilnostmi na fotbalových stadionech, výprasky homosexuálů, hippies a studentů, což všechno byli „sociální nepřátelé“ s. Druhá vlna už jen „bílých“ s. koncem 70. l. převzala a prohloubila nejextrémnější prvky první vlny včetně dohola ostříhané hlavy (příp. s tetováním), nacistických pozdravů a hesel.
Hnutí s. se rozšířilo do mnoha zemí a vytvořila se řada frakcí. Méně častý je výskyt levicových, „rudých“ s. (tzv. redskins), kteří vznikli v 80. l. jako reakce na opačný – pravicový rasistický extrém tzv. nazi-skins. Odmítnutí fašismu a rasismu a návrat k tradici 60. l. představuje frakce s. nazvaná S.H.A.R.P. (Skins Against Racial Prejudice). Pro četnější pravicové varianty je typický kult mužství, síly a agrese spojený s rasismem a třídním šovinismem. Tato odnož se stala prakticky výhradním typem v bývalých social. zemích od konce 80. l. (zejm. v bývalé NDR, Polsku, Československu). Pro tyto s. je charakteristické, že se na jedné straně stavějí proti stávajícím kult. normám, na druhé straně ale usilují o dominantní postavení v dané společnosti. Jsou ambiciózní a svoje postavení si chtějí vydobýt násilím. Barevní a přistěhovalci jsou pro ně jednak konkurenty na trhu práce, jednak v duchu rasismu „nečistým elementem“, kterého se společnost musí zbavit. Demokr. společnost viní ze slabosti a ze shovívavosti k problémovým soc. vrstvám a jejich ideálem bývá pravicová diktatura fašistického typu. Proto bývají polit. zneužíváni fašistickými organizacemi. V 80. a 90. l. už se s. nerekrutují pouze z děl. vrstvy, mají soc. zázemí i mezi studentskou mládeží. Postoj společnosti k tomuto hnutí je rozporný. Část veřejnosti je zděšena zejm. jejich aktivním rasismem a antidemokr. postoji vůbec, část je mlčky podporuje, protože vyjadřují do určité míry její nechuť k rasovým a etnickým menšinám, nespokojenost s tolerantní politikou státu a s neschopností policie „udělat pořádek“. V tomto smyslu lze hnutí s. považovat za příznak „nemocné společnosti“ a studovat je v rámci sociální patologie, resp. s-gie sociální deviace.
skinheads skindeads Skinheads skinhead
-- Jakub Línek