Snímek časový
snímek časový – časový popis činností založený na pozorování, resp. sebepozorování (viz introspekce, pozorování přímé). Ve starší literatuře je s.č. někdy chápán jako synonymum pojmu časový rozpočet. V užším významu je s.č. instrument výzkumu časových rozpočtů. Předpokladem časového popisu činností je jejich klasifikace, která má být založena na výchozí kval. rozvaze, v níž se definují obsahově odlišné prvky lidského chování, pojmenovávají se a seskupují do funkčně blízkých komplexů se soc. relevantními významy. Klasifikační soustavy pro s.č. zpravidla přesahují více než 30–40 tříd. Dosud nejrozšířenější je klasifikační schéma používané v sociologii volného času, jehož základem je rozčlenění komplexu činností na: 1. čas práce (operacionálně definovaný jako výkon zaměstnání a činnosti s ním spojené), 2. mimopracovní čas, dále členěný na činnosti nutné (všechny formy individ. práce, domácích prací, péče o děti a uspokojování biol.-fyziologických potřeb) a volný čas (čas, který zbývá po vykonání činností nutných, ve značně variabilním obsahovém členění). S tímto klasifikačním systémem je spojena řada teor. i praktických problémů (např. oddělení různých forem práce, problematické pojetí nutnosti, nejednoznačnost zařazení mnoha činností atd.); žádný z alternativních přístupů ale nedosáhl širšího přijetí. Klasifikační systémy se v různých výzkumech odlišují; srovnávání výsledků je možné jen s jejich znalostí. Zdrojem informací o struktuře činností je sebepozorování, pozorování jiné osoby, příp. její výpověď, fixovaná v deníku různé úpravy. Výzk. design musí vedle obecných otázek soc. reprezentativity, obsahové validity a reliability řešit i řadu spec. problémů daných předmětem výzkumu.
Variabilními momenty s.č. jsou zejm.: délka a situovanost období, v němž je výzkum prováděn (ideální je celoroční šetření, častěji je zachyceno kratší typické období, doporučován podzim), délka záznamového období u každého respondenta (např. den, několik dní, týden, delší doba, ojediněle), způsob kontaktu s respondentem (jednorázový, opakovaný), záznam bez přípravy (tzv. včerejší interview) nebo s přípravou a následnou kontrolou, deník s pevnou či volnou časovou osou (rubriky pro jednotlivé hodiny a jejich části, nebo jen volné řádky), u deníků s pevnou časovou osou citlivost záznamové časové jednotky (minuta, pět minut, deset minut – půlhodinová přesnost bývá nepostačující). Souběh několika činností (z nichž jedny jsou primární, hlavní a druhé spíše doprovodné, sekundární) bývá zachycován nespolehlivě, pro některé výzk. cíle je ale studium průvodních činností nezbytné (např. u výzkumu poslechovosti televize nebo rozhlasu). Ojediněle je fixováno i místo výkonu činností a přítomnost dalších osob. Standardní metodika nedoporučuje předávat respondentu seznam činností, protože to u něj vede ke stylizaci. Ztráty při náhodném výběru nemají být nahrazovány, protože znamenají v důsledku snížení váhy atypických časových režimů znásobení chyby měření. Výzkum časového fondu je ve srovnání s běžnými dotazovacími technikami náročnější (náročnost na tazatele, na respondenta, velké objemy prvotní informace, absence standardních programů atd.). Strategie výzk. designu proto směřuje spíše ke zjednodušování, úspornosti a nezbytně nutné přesnosti. Nejčastěji je používán jedno- až dvoudenní záznam na základě předběžné přípravy a následné kontroly tazatele, deník s desetiminutovým časovým intervalem, s náhodným výběrem respondentů i náhodným určením záznamového dne. Analytická omezení, vyplývající z krátkosti zachyceného životního úseku, jsou kompenzována značnými rozsahy výběrových souborů. Toto schéma vyhovuje pro odhady skup. a makrospol. průměrů, nepostačuje pro jemnější typologické, kauzální, modelové analýzy.
time picture enrégistrement, prise de temps Zeitbild time picture
Literatura: viz rozpočet časový.