Vědomí možné
vědomí možné – kategorie marx. s-gie a filozofie vyjadřující vztah: 1. mezi praxí a teorií; 2. reálným, tj. především ekon. bytím třídy a jejími polit. postoji a ideovými názory či představami; 3. ekon. činnými členy třídy a jejími liter. a polit. představiteli. Koncepce v.m. navazuje na Marxovy úvahy o třídních bojích ve Francii v l. 1848–1851. Mimo marxismus a marxismem ovlivněnou nemarx. s-gii se pojem neužívá. Koncepce v.m. předpokládá, že polit. postoje, názory i činnost tříd jsou určovány v konečné instanci jejich ekon. bytím (viz též determinismus ekonomický).Tuto vazbu však neabsolutizuje a ponechává určitý prostor pro možné odchylky závislé na stupni polit. a ideové úrovně té či jiné třídy. K. Marx demostroval pojetí v.m. na názorech polit. a liter. představitelů fr. maloburžoazie. Poukázal na to, že svým vzděláním i spol. postavením se politikové a literáti mohou výrazně odlišovat od kramářů a maloměšťáků, stávají se však mluvčími maloměšťáctví tím, že nemohou ve svém myšlení překročit určité hranice, podobně jako je maloměšťák nemůže překročit ve svém praktickém životě. Hranice, v nichž se může v.m. pohybovat a které nemůže překročit, jsou určeny ekon. postavením třídy (spol. skupiny). Na Marxovy analýzy navázal ve svém raném a hojně diskutovaném díle Geschichte und Klassenbewusstsein z r. 1923 G. Lukács. Polemizuje v něm s myšlenkovou tradicí II. internacionály, která zjednodušeně vykládala marx. pojetí revol. situace jako vyčkávání na rozhodující kulminující stupeň rozvoje výrobních sil, vstupujících do rozporu s výrobními vztahy. Proti pozitivisticky orientovaným badatelům zdůrazňoval, že vědomí není jen souhrnem těch prvků, které v konkrétním hist. okamžiku reálně existují, ale má i svoji potencionalitu. Existuje reálná možnost transformace skutečného vědomí ve v.m. a přeměna vědomí se může stát význ. součástí změny dané skutečnosti (viz též realita sociální, změna sociální). Na tuto Lukácsovu koncepci, která vychází z hegelovské a marxovské tradice, navazuje L. Goldmann, který v.m. aplikoval především na oblast uměl. a liter. děl. Pojem v.m. považuje za hlavní nástroj věd. myšlení v humanitních vědách a dodává, že i sám M. Weber pracoval s pojmem „objektivní možnost“, a to ve spojitosti s problematikou ideálních typů. Podle Goldmannova názoru je třeba oddělovat v.m. od „vědomí skutečného“, příslušného určitému hist. okamžiku, a brát v úvahu při hodnocení a interpretaci i max. dostupné v.m. Skutečné, empir. reálné vědomí je vždy poznamenáno nahodilostí a je podmíněno i interakcí s názory jiných tříd, vrstev či soc. skupin, koncepcemi přicházejícími z jiných kult. okruhů. V.m. odpovídá různým fázím ve vývoji tříd: je např. rozdíl mezi vědomím třídy, která je jen „o sobě“, a třídy, která již existuje „pro sebe“ (viz třída o sobě a třída pro sebe). Z rozdílného stupně rozvinutosti v.m. vyplývají podle Goldmanna i závažné praktickopolit. závěry, které demonstroval na přístupu V. I. Lenina k řešení rolnické otázky.
possible consciousness consience possible mögliches Bewusstsein coscienza possibile
Literatura: Goldmann, L.: (1948) Humanitní vědy a filozofie. Praha 1967.