Determinismus ekonomický

determinismus ekonomický – (z lat. determinare = určovat, vymezovat, ohraničovat) – představa, podle které je veškerý vývoj ve společnosti určen potřebami a výsledky ekonomiky. Obvykle je spojována s marxismem, je to však představa většiny ekonomů. D.e. je rozšířen v obecném povědomí jako neurčitá idea, že nejdříve je třeba zajistit materiální potřeby, a tudíž podřizovat veškeré dění ekonomice jako zdroji prostředků k uspokojování potřeb. S tím souvisí názor, že jednání člověka je určeno jeho ekon. postavením. Oproti středověkému pojetí chudoby jakožto bezprávnosti (chudý na právo, nikoliv majetkem) postupně převládá koncepce odvozování práv z majetku, který jediný může zajistit nezávislost jednání člověka. Za angl. revoluce probíhala diskuse, zda přiznat polit. práva služebnictvu a později námezdním pracovníkům vůbec. Šlo o praktický předpoklad, že pán může ovlivnit jednání osob ekon. na něm závislých. Z téhož důvodu se až do zavedení všeob. volebního práva proklamuje požadavek majetkového volebního censu. První projevy d.e. jsou zaznamenány v literatuře konce 17. a začátku 18. st. v souvislosti s merkantilismem, růstem nákladů na armádu a politikou absolutistického státu – zejm. ve Francii, ale i v Rakousku aj. J. B. Colbert se místo na tradiční vybírání daní zaměřil na podporu rozvoje ekonomiky a maršálek Montecucoli prohlásil, že k válce je třeba peněz, peněz a zase peněz. U fr. osvícenců se pojetí mění a ústí v požadavek laissez faire, který obhajuje svobodu podnikání jako předpoklad blahobytu států i národů. Jde o reakci na vývoj v Anglii od průmyslové revoluce, kdy se zásady priority ekonomiky vůči ostatním sférám života stávají samozřejmostí. Protože se jedná o ekonomiku nastupujícího kapitalismu, jeví se zásada rentability podnikání (racionální alokace nedostatkových zdrojů) jako základ veškerého lidského jednání (maximalizace slasti, minimalizace strasti). Toto pojetí se automaticky objevuje v klasické ekonomii (u A. Smitha, D. Ricarda, T. R. Malthuse aj.) a přenáší se do fil. směrů (viz J. Benthamův utilitarismus, později pragmatismus). V tomto pojetí v podstatě trvá d.e. dodnes. V průběhu 19. st. se d.e. stal oficiálním základem politiky (viz např. Napoleonova kontinentální blokáda, názor sira C. Rhodese o nutnosti provádět imperiální politiku k zajištění soc. míru opatřováním odbytišť zboží, doktrína Lebensraum). Reakcí na zásady priority ekon. chování je romantismus. Vedle něj se objevují tendence humanizovat společnosti při akceptování d.e. (C. H. Saint-Simon, R. Owen, F. M. Ch. Fourier) nebo užívat ekon. zásady ke zdůvodnění požadavků změny spol. poměrů (spravedlnost jako ekon. zásada v pojetí ricardovských socialistů a F. Lassala).

Zvl. směrem v tomto proudu je marxismus. Ve svém původním pojetí K. Marx neodvozuje chování lidí od majetku, ale od povahy jejich práce. Z toho vyplývá známá téze o závislosti povahy ekon. a v konečné instanci i ostatních spol. vztahů na povaze výrobních sil. Nesvobodu chování odvozuje Marx od nesvobodné, odcizené práce. Později však všechnu práci v oblasti materiální výroby prohlásil za nesvobodnou a v souvislosti s tím zčásti přijímá tradiční d.e. Rozpor obou pojetí patří k zákl. rysům celé jeho ekonomie. Marx. linie odvozuje nutnost spol. změny z bezprostředních požadavků hosp. prosperity. Přichází s koncepcí racionální organizace ekonomiky (překonání anarchie ve výrobě plánovitostí), na které lze postavit společnost prosperující po všech stránkách (nejen ekon., ale i kult.). Extrémní podoby nabývá tato koncepce ve stalinismu, který vyhlašuje tzv. zákon plánovitého a proporcionálního rozvoje. Rubem této koncepce je odvozování všech spol. neduhů z tvrdého prosazování hosp. zájmů (viz např. tezi maoismu o imperialistickém vykořisťování třetího světa). Tyto postoje jsou blízké standardnímu nemarx. d.e., zejm. té jeho linii, která klade důraz na racionální uspořádání ekonomiky jako na cestu řešení všech spol. problémů (např. požadavek na vytvoření „nového svět. hosp. řádu“). Proti ní vystupuje zdůrazňování ničím neomezované svobody podnikání jako zdroje veškerého spol. pokroku.

economic determinism déterminisme économique Wirtschafsdeterminismus determinismo economico

Literatura: Engels, F.: Vývoj socialismu od utopie k vědě. In: Marx, K.Engels, F.: Vybrané spisy. Praha 1954; Hobbes, T.: (1651) Leviathan, neboli o podstatě zřízení a moci státu církevního a občanského. Praha 1941; Marx, K.: (1844) Ekonomicko-filosofické rukopisy. Praha 1961; Marx, K.: Kapitál 1. Praha 1954; Michňák, K.: Ekonomie a fetišismus. Praha 1965; Ricardo, D.: Zásady politické ekonomie a zdanění. Praha 1956.

Jiří Vraný


Viz též heslo determinismus společenský v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)