Revoluce průmyslová
revoluce průmyslová – výraz, který použil poprvé fr. revolucionář L. A. Blanqui r. 1837 k označení převratnosti změn, k nimž došlo v organizaci výroby nejprve v Anglii od druhé poloviny 18. st., postupně i v dalších zemích. Nejpatrnějším rysem r.p. je hromadné uplatnění strojů ve výrobě, a to nejprve v průmyslu textilním, a přechod k užívání nových zdrojů energie v souvislosti se zdokonalením parního stroje. Průběh a převratné důsledky r.p. nelze ale uspokojivě vysvětlit pouze tech. vynálezy. K hromadnému použití strojů pro účely výroby dochází v kontextu pronikavých změn soc. struktury i zásadních změn v pojímání světa. Sociální změny byly úzce spojeny se vzestupem státní moci a s rozbitím tradičních stavovských a domácnostních struktur. Tech. inovace mohly přerůst v tovární organizaci výroby, teprve když pracovní síla byla zbavena své vázanosti na formy domácího hospodaření a když dělba práce přestala být určována stavovským rozdělením společnosti. Předpoklady pro to byly vytvořeny rozvojem manufaktur v 17. st. Zároveň působí tlaky plynoucí z porušení rovnováhy mezi růstem obyv. a produktivními možnostmi ekonomik novověkých států. Již od doby reformace se objevuje nový étos práce a profese, který odpoutává pracovní úsilí od bezprostředního uspokojování potřeb. Mění se také postoj k vědění, které se namísto mystické kontemplace obrací zcela utilitaristicky k řešení dílčích praktických problémů. Rozvoj tovární velkovýroby uvedl do chodu řadu dalších procesů. Prudce vzrostla míra dělby práce, takže manufakturní a tovární dělník ztrácí kvalifikaci dřívějšího řemeslníka. Masový pohyb zboží i pracovní síly si vynucuje od konce 18. st. revoluci v dopravě, která se projevuje novým způsobem stavby silnic a především konstrukcí železnic. Rozvoj urbanizace doprovází soustřeďování obyv. do měst a posilování vzájemné závislosti měst a venkova.
Rekonstrukturuje se soc. rozvrstvení; místo tradičních stavů s pevně rozdělenými privilegii i závislostmi nastupují po formální stránce nezávislá a rovnoprávná individua, lišící se však fakticky svým postavením a svými šancemi na trhu. Tato situace se stává základem třídního vrstvení společnosti. R.p. přinesla řadu nových problémů. Masová výroba předpokládá masový konzum ve všech oblastech včetně kultury. Energetická a surovinová náročnost masové výroby stojí u kořene ekologických problémů. Vyvlastnění drobných výrobců a koncentrace prostředků výroby vytváří prostor pro soc. demagogii na jedné straně a pro vznik obtížně kontrolovatelných ekon. silných zájmových skupin na straně druhé. Dalekosáhlé soc., mocenské, ekon., kult. a ideové přeměny navozené zmíněnými procesy činí z r.p. hist. mezník prvého řádu, který opravňuje členit dějiny na období tradičních společenství a éru moderní společnosti. Problémy navozené r.p. a jejími důsledky jsou až dosud určujícím tématem ekon., polit. i soc. myšlení i osou význ. části s-gických úvah. Závažným tématem je i analýza společností, které procesem r.p. neprošly a představují dnes výbušnou oblast zemí třetího světa. Konečné úvahy o postindustriální společnosti či nejnověji postmoderní společnosti si kladou otázku, jakým způsobem bude fungovat společnost a jak se bude formovat kultura, vymaní-li se lidé z dosahu částečně osvobozujícího, částečně tíživého dědictví průmyslové revoluce.
industrial revolution révolution industrielle industrielle Revolution rivoluzione industriale
Literatura: Mathias, P. – Davis, J. A. eds.: The First Industrial Revolutions. Cambridge, Mass. 1990.
Viz též heslo společnost industriální v Petruskových Společnostech (2006)