Společenství tradiční

společenství tradiční – též společnost tradiční – formy spol. organizace, resp. společnosti, které existovaly před nástupem průmyslové revoluce. S-gie od svého zrodu definuje moderní společnost právě v protikladu ke s.t. Nejpregnantnější výraz našlo toto rozlišení v opozici Gemeinschaft a GesellschaftF. Tönniese. I když Tönniesova idealizace „Gemeinschaft“, resp. pospolitosti či společenství (jeho pojetí s.p.), byla četnými kritiky korigována, zůstává v jistých obměnách patrná u M. Webera, H. Spencera, É. Durkheima a u řady dalších sociologů (viz též společnost vojenská a společnost průmyslová, solidarita mechanická a organická, komunita). Připouští se, že s.t. trpěla výraznou soc. stagnací, nebyla však ohrožována projevy anomie, která souvisí často právě s prudkostí a nekoordinovaností soc. změn v moderní společnosti. S.t. lze charakterizovat 4 způsoby, resp. 4 komplexy syndromů. 1. Materiální produkce s.p. je založena na využívání přír. forem energie (síly zvířat, větru, vody), používané nástroje jsou zpravidla jen jednoduchým prodloužením orgánů těla, dělba práce je relativně málo rozvinuta. Vcelku lidé transformují jen min. statky, které jim poskytuje příroda. V důsledku jednoduché techniky a slabé produktivity práce je hustota obyv. relativně nízká. Přibližně devět desetin obyv. žije mimo města a zabývá se zemědělstvím. 2. Mocenská struktura s.t. široce variuje od občin se silnými prvky rodové či sousedské samosprávy, přes řadu typů městských států a přes feudální svazky privilegovaných bojovníků a stavovské společnosti, resp. stavovské státy, až po centralizovaná knížectví a monarchie a velké říše vzniklé výbojem. S výjimkou primitivních občin a některých období ve vývoji starověkých i středověkých městských států se mocenské uspořádání s.t. vyznačuje specif. dvojvrstevností. Mocenské vztahy jsou vyjednávány bez účasti ovládaných, vládcům stačí k udržení pozice loajalita vojenského a správního aparátu v důsledku snížených možností prostorové i symbolické komunikace je relativně málo účinný a do života ovládané populace zasahuje pouze epizodicky, i když o to drastičtěji. Nevýhodou je, že v případě krizí (neúroda, epidemie, cizí nájezd) se ocitají napůl izolované lokality bez rezerv a s malou nadějí na pomoc zvnějšku. Naprostá autarkie je však výjimkou. 3. Způsob interpretace světa odpovídá omezeným šancím na kontrolu, změnu a předvídání běhu událostí, pravidelnosti soc. rytmu a pomalosti změn. Tyto výklady dokáží integrovat roztroušené empir. zkušenosti do určitého celku a propůjčit jim jistý smysl. Řada souvislostí přír. i spol. je personifikována, čímž se zvyšuje jejich pochopitelnost pro populaci, která zůstává z převážné části negramotná. Komplexní fil. a náb. systémy nalézají omezené publikum pouze u vzdělaných špiček obyv.; většina populace nemá možnost ani důvod při výkladu světa překračovat rovinu běžných přísloví, moudrostí zdravého rozumu a náb. představ týkajících se zákl. pravidel morálky a centrovaných kolem význačných událostí životního cyklu. 4. Sociálně je svět s.t. značně diferencován. Neexistence soc. nivelizující centrální moci spolu s nerozvinutostí komunikace přispívají ke značné heterogenitě soc. prostoru. Existuje mnoho druhů privilegií, právě tak jako mnoho druhů soc. závislosti. Myšlenka o rovnosti lidí je považována za absurdní. Společnost je rozdělena do mnoha stavů, které střeží svá privilegia, a do množství korporací, které se snaží vystupovat jako nezávislé a svrchované útvary. Kvalita jednotlivců není v prvé řadě posuzována podle jejich osobních schopností a výkonu, nýbrž podle příslušnosti ke stavu či ke korporaci, která bývá přenášena dědičně.

traditional community communauté, collectivité traditionnelle traditionelle Gemeinschaft comunità tradizionale

Literatura: Giddens, A.: Contemporary Critique of Historical Materialism. London 1981; Rocher, G.: Introduction a la sociologie generale. Paris 1968; Tönnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. 1887.

Jan Keller