Gemeinschaft a Gesellschaft
Gemeinschaft a Gesellschaft – čes. překládáno nejčastěji jako pospolitost (též společenství) a společnost, obvykle se však tato dvojice pojmů nepřekládá, užívá se jako specif. odborný termín. Zavedl jej do s-gie F. Tönnies v díle Gemeinschaft und Gesellschaft (1887) jako označení dvou typů spol. vazby, společnosti. Jde o jednu z nejznámějších a nejvlivnějších klasických dichotomických typologií společností a spol. vývoje v s-gii. Východiskem Tönniesovy charakteristiky G. a G. bylo rozlišení dvou druhů lidské vůle, neboť podle jeho mínění díky volní činnosti vstupují lidé do různých vzájemných vztahů a interakcí. Základem vazby typu Gemeinschaft je vůle, kterou Tönnies označil termínem „Wesenwille“ (nejvhodnější čes. ekvivalent z řady možností je vůle přirozená, respektive organická). Tento druh vůle Tönnies charakterizuje jako psych. ekvivalent lidského těla nebo jako princip jednoty života, pokud se životem rozumí taková forma skutečnosti, do níž patří rovněž myšlení. Jde o vůli, která plyne z hloubi lidského já, nedostupného pro reflexi. Myšlení je v tomto případě nerozlučně spjato se životem, s city a celkem lidské zkušenosti. Základem vazby typu Gesellschaft je vůle označená Tönniesem původně termínem „Willkür“, od 3. vydání knihy Gemeinschaft und Gesellschaft (1920) termínem „Kürwille“ (nejvhodnějším ekvivalentem v čes. jazyce je v tomto případě termín vůle arbitrální). Tönnies ji charakterizuje jako vůli, která je výtvorem samotného myšlení, je čímsi reálným pouze ve vztahu ke svému subjektu, i když může být poznávána, a proto rovněž uznávána také jinými lidmi. Tento druhý typ vůle je výsledkem úvahy, kalkulace a osamostatněného myšlení. Oba druhy vůle spojuje to, že jsou považovány za příčiny jednání nebo za dispozice k jednání. Z jejich existence a vlastností lze vyvozovat závěry týkající se pravděpodobného a za určitých okolností nutného chování subjektu. S každým druhem vůle je však spjat jiný druh lidského jednání. Přirozená (organická) vůle je základem jednání z vnitřní potřeby, arbitrální vůle je základem jednání zaměřeného na určité vnější cíle, k jejichž realizaci má vést. Přirozená (organická) vůle vede ke vzniku vazeb typu Gemeinschaft, arbitrální vůle ke vzniku vazeb typu Gesellschaft.
Tönniesova teorie Gemeinschaft vychází z dokonalé jednoty lidské vůle jako prvotního či přirozeného stavu, který se udržuje i přes empir. rozdíly. Onen prvotní stav má různé podoby v závislosti na nutných a daných vztazích mezi rozdílně podmíněnými jedinci. Základem těchto vztahů jsou obecné závislosti plynoucí z rodových vlastností. Vůle každého jedince, odpovídající určitému tělesnému uzpůsobení, je a zůstane nebo zajisté bude podle Tönniese spjata s vůlí jiných jedinců původem a pohlavím. Toto spojení jako přímá vzájemná afirmace se nejvýrazněji projevuje ve třech typech vztahů, a to mezi matkou a dítětem, mezi mužem a ženou jako manželským párem a mezi sourozenci, tj. potomky přinejmenším téže matky. Přirozená jednota, jakou je pokrevní pospolitost, se rozvíjí a zkonkrétňuje v pospolitosti teritoriální, jejímž výrazem je společné bydliště. Ta se zase postupně přeměňuje v pospolitost ducha, tj. ve společné jednání zaměřené jedním směrem a jednomyslné, což je nejvyšší druh pospolitosti. Tönnies rozeznává tři typy pospolitosti tohoto druhu: příbuzenství, sousedství a přátelství. Sídlem a jakýmsi tělem příbuzenství je domácnost. Věci jsou zde společným a společně užívaným majetkem. Sousedství je charakteristické pro vesnickou komunitu, kde blízkost usedlostí, společné pozemky nebo alespoň jejich společné hranice vytvářejí četné příležitosti ke stykům, vedou k tomu, že si lidé na sebe zvykají a intimně se znají, nutí ke vzájemné spolupráci apod. Přátelství, jež je podmínkou i důsledkem společné práce a jednotného způsobu myšlení, je na příbuzenství a sousedství nezávislé. Rodí se nejčastěji při vykonávání stejné nebo podobné profese. Aby mohlo vzniknout a upevnit se, jsou zapotřebí svobodné a časté kontakty, k nimž nejsnáze dochází ve městě. V pospolitosti vystupují lidé jako osobnosti, nástrojem spol. kontroly jsou zvyky a tradice, ve svém jednání se řídí náb. vírou. Ekon. základem pospolitosti je kolekt. vlastnictví. V duchovní oblasti připadá význ. místo umění.
Společnost tvoří v Tönniesově vymezení kruh lidí, kteří žijí a bydlí vedle sebe, nejsou však vzájemně spjati, ale rozděleni. Příslušníci pospolitosti jsou vzájemně spojeni, i když žijí v odloučení, příslušníci společnosti zůstávají odloučeni, i když žijí ve vzájemném styku. Ve společnosti není místo pro činnosti plynoucí z apriorní a nutné jednoty, které by vyjadřovaly vůli a ducha této jednoty. Každý zde sleduje pouze své vlastní zájmy, vztahy mezi jejími příslušníky jsou napjaté. Oblasti jednání i moci jsou přesně vymezené, každý přísně dbá, aby mu nikdo nenarušil jeho oblast; má tendenci vidět v tom nepřátelský akt. Tyto negativní vzájemné postoje jsou zde normální a každý je považuje za samozřejmé. Nikdo tu pro druhého nic neudělá, nikdo nikomu nic nedá, leda v očekávání ekvivalentní odměny. Vládnou zde smluvní vazby, vztahy směny materiálních statků a vztahy kalkulace. Lidé zde vystupují jako vykonavatelé rolí rozlišených z hlediska určité jedné funkce. Nástrojem kontroly je zformalizované právo, ve svém jednání se lidé řídí hlavně ohledem na veř. mínění. Hosp. základem společnosti je obchod, průmysl, peníze a soukromé vlastnictví. Vztahy typické pro společnost se vytvářejí ve velkoměstech, v oblasti politiky a ve státě. Důležitou úlohu zde hraje věda.
J. R. Szacki napsal, že Tönniesova koncepce G. a G., ačkoli je ve svých zákl. rysech jasná, vyvolává nemalé interpretační těžkosti, a to i proto, že ji autor neustále rozvíjel a korigoval. Zejm. není zcela zřejmé, do jaké míry jde o evolucionistickou koncepci, podle níž typ vazby Gemeinschaft postupně v dějinách ustupuje typu Gesellschaft, a do jaké míry jde o typologickou konstrukci, znázorňující pouze trvalé formy zespolečenštění, jež v různých hist. etapách existují vedle sebe. Je rovněž těžké posoudit, zda jde o typologii globálních společností, nebo spíše o typologii vztahů mezi jedinci. Tönniesova dichotomie má 3 hlavní aspekty: 1. aspekt historiozofický, který ukazuje, jakými změnami procházejí tradiční evrop. společnosti pod vlivem kapitalismu; 2. aspekt ideol., poukazující na to, jak za kapitalismu upadají určité spol. hodnoty i na to, že žádný spol. vztah nemůže být opravdu trvalý, pokud v něm nejsou obsaženy pospolitostní prvky; 3. aspekt teor., skýtající spol. vědám podle Tönniesova mínění univerzální kategorie analýzy všech projevů spol. života. Tönnies chápal G. a G. jako teor. vytvořené modely, které se v realitě v čisté podobě nikde nevyskytují. Každá skutečná společnost je směsí prvků G. a G..
Gemeinschaft and Gesellschaft, community and society communauté et société Gemeinschaft und Gesellschaft comunità e società
Literatura: Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981; Tönnies, F.: Gemeinschaft und Gesellschaft. Leipzig 1887.