Přísloví

přísloví – konstatování představující sedimentovanou lidskou zkušenost, která je tímto dávána k dispozici každému, kdo chce úsporně vnímat a komentovat svět. P. jsou tvrzení nepopiratelná, pro všechny zcela evidentní, a mohou tedy sloužit jako základ konsensu v běžných situacích všedního dne. Šetří námahu spojenou s formulací vlastního úsudku, plní tedy zástupnou myšlenkovou funkci, patří k duševní rutině. Obsahují různou hloubku moudrosti a originalitu postřehu. Nemají autora. P. jsou svou povahou vysoce autoritativní, nepřipouštějí zpochybnění, nediskutuje se o nich. Naopak nezřídka bývají používána v diskusích jako zvlášť pádný a všem srozumitelný argument. K. Mannheim ve své typologii veř. výkladů bytí považuje užívání p. za typický znak výchozí fáze obecného konsensu o povaze světa. V této statické společnosti lze stále znovu používat zkušenostní schémata, která se jednou osvědčila. Tradovaná moudrost se po celé generace nemění a dobrá paměť je v těchto podmínkách vyšší hodnotou než kombinační schopnosti, které jsou předpokladem inovací. Podle Mannheima jsou p. vysoce nedialektická, tzn. že jejich tvrzení se dají převést do podoby „je to tak“ či „má to být tak“. Právě slůvko „to“ dodává p. jejich metafyzický rozměr a závaznost. Podle P. L. Bergera a T. Luckmanna patří p. mezi „pre-teoretické“ formy legitimace nespojitých fragmentů institucionalizovaných praktik. Patří do oblasti běžného vědění, které je dostupné všem a zprostředkuje vhodná pravidla jednání. V tomto smyslu jsou p. součástí zásoby kolekt. vědění a jsou zprostředkovávány dalším generacím v průběhu primární socializace. Lze je zařadit mezi vysoce účinné nástroje sociální kontroly, neboť sugerují určitý obraz soc. reality, nepřipouštějí jeho zpochybňování a obsahují silný náboj mravní závaznosti. Nezřídka zesměšňují anebo hrozí trestem těm, kdo by jejich obsah nerespektovali. Lze je řadit mezi specif. sociokulturní regtulativy, chápat jako součást norem v širším pojetí. I když různá p. netvoří konzistentní systém, z přímočarosti a nekompromisnosti jejich tvrzení vyplývá představa existence jednoduché a všeobecně závazné sady pravidel lidského jednání. Tato pravidla nejsou přímo zakotvena v náb. textech, ale určitý prvek posvátné závaznosti je zde přítomen. P. se pohybují na úrovni magie v tom smyslu, že je zde směrodatná především závaznost provozovaných praktik.

proverb proverbe Sprichwort proverbio

Literatura: Berger, P. L.Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. New York 1966; Mannheim, K.: Wissenssoziologie. Berlin 1964.

Jan Keller