Ekonomie klasická
ekonomie klasická – (z lat. classis = vybrané loďstvo, vojsko) – nejednotně vymezovaná perioda ekon. teorie, resp. národní ekonomie. Zatímco v anglosaské literatuře je za klasickou periodu považováno období do 40. l. 19. st., v něm. literatuře se za všeobecně klasické označuje údobí od začátku 18. st. do 70. l. 19. st. Do klasické ekon. školy jsou zahrnováni angl. ekonomové Adam Smith, Thomas Robert Malthus, David Ricardo, Francouz Jean Baptiste Say a Němci Karl-Heinrich Rau, Friedrich W. von Hermann a Johann Heinrich von Thünen. I John Stuart Mill je někdy počítán ke klasické ekonomii, i když je někdy spolu s Angličanem W. Stanley Jevonsem, Němcem Carlem Mengerem a Švýcarem M. E. Leónem Walrasem zařazován už do tzv. neoklasické ekonomie. Klasické škole nár. ekonomie je přičítána zásluha o založení ekonomie jako samostatné vědní disciplíny s vlastním předmětem bádání a vlastními metodami. Je nepochybné, že myšlení klasické ekonomie vycházelo z teorií angl. nár. ekonoma A. Smithe, jehož knihu Bohatství národů z r. 1776 je možné označit za datum zrodu moderní ekonomie. Smith vychází z teor., resp. fil. orientované hist. vědy, opírá se o skotskou osvíceneckou filozofii a jeho pojetí je kritikou dogmatické scholastiky. Přejímá hodnotový systém osvícenství (rozum, toleranci, respekt před individ. svobodou, humanitu a hledání objektivní pravdy). Jeho pojetí je neseno ideou společnosti jako stroje, jehož pravidelný a harmonický pohyb má mnohonásobné pozitivní účinky. A. Smith napsal svou knihu jako příručku pro politiky, jako politickou ekonomii. Ze dvou pětin je věnována úkolům státu ve svobodné společnosti (infrastruktuře, financím, vzdělání a zdravotnictví). Cílem autora je odhalení materiálních a institucionálních podmínek blahobytu, podmínek pro překonání chudoby a odhalení zdrojů, které pozitivně ovlivňují schopnosti obyv. Smithovy poznatky se pozdějším nár. ekonomům staly základem při rozvíjení teorie o volném trhu. Pro e.k. jsou příznačné např. tyto požadavky: vybudování a trvalá existence produktivních zdrojů (pracujícího obyv.), zájem o všeobecné blaho, akumulované produktivní schopnosti, sympatie, vzájemná podpora, pravidla spravedlivého chování a stát, který se nepovažuje za absolutní a který se cítí odpovědný za blaho svých občanů. Přesto, že e.k. nepředstavuje žádnou jednotnou školu, můžeme sledovat 3 prvky, které ji charakterizují jako jednotný směr: 1. jedinec rozhoduje svobodně a na vlastní zodpovědnost; 2. chování jedinců je automaticky řízeno tržním mechanismem; 3. stát vystupuje pouze jako pořádková a ochranná síla.
classical economics économie classique klassische Ökonomie economia classica