Geografie sociální
geografie sociální – součást systematické (obecné, všeobecné) geografie, která se vyvinula v samostatnou disciplínu, zabývající se analýzou soc. jevů v prostoru, tj. jejich prostorovou strukturou, vzájemnými vztahy, zákonitostmi jejich změn a vývoje. Pojem g.s. není často dostatečně odlišován od pojmů jako ekon. geografie, resp. soc.-ekon. geografie, geografie člověka (human geography), antropogeografie. Značně se také překrývá s regionální s-gií. Kořeny g.s. lze vysledovat na konci 19. a začátku 20. st. v geografickém determinismu, který později přešel k chápání vztahu „člověk-prostředí“ jako oboustranného, dvojsměrného. Pojem g.s. vznikl až ve 40. l. 20. st. společně s pojmy geografie obyvatelstva a kult. geografie, resp. geografie kultury. Zájem o geogr. sledování soc. jevů vzrostl po r. 1945, ale o moderní etapě g.s. lze mluvit až od konce 60. l., kdy se pozornost stále více soustřeďuje na problematiku bídy, nerovnoměrného rozložení bohatství, rasismu, zdraví a zdravotnictví apod. Za subdisciplíny g.s. se kromě geografie obyv. považuje geografie lidských sídel, průmyslu, zemědělství, dopravy a služeb. Mezi novější oblasti g.s. patří geografie rekreace, vědy, vzdělání, volného času, životního způsobu, lékařství, soc. problémů, soc. péče, geografie lingvistická, vojenská, kapitálu, voleb apod. V rámci těchto subdisciplín a oblastí g.s. se zejm. od 80. l. 20. st. projevuje silný trend nejen k sociologizaci, ale i k ekologizaci: zkoumány jsou např. otázky migrační motivace, fluktuace prac. sil, sídelních a prostorových preferencí, vnímání prostředí, kvality životních podmínek, stupně poškození přír. prostředí, problémy zdravotního stavu obyv., nemocnosti, resp. úmrtnosti na civilizační choroby, pracovních úrazů a nemocí z povolání, životního stylu, stability a nestability oblastí, otázky hodnotové orientace a religiozity, vlivu soc. heterogenity obyv. na kult., soc. a ekon. život oblastí, relativně uzavřených „ekologických skupin“ obyv. ve společném akčním a komunikačním prostoru představovaném bydlištěm, územní lokalitou či sídlem. V rámci g.s. se objevují také snahy o definování sociokult. regionů a studie podmíněností soc. patologických jevů (sebevražednosti, rozvodovosti, interrupcí, pohlavních nemocí, AIDS, prostituce, kriminality, alkoholismu, toxikomanie apod.) prostorovou diferenciací.
social geography géographie sociale Sozialgeographie geografia sociale
Literatura: Jones, E. – Eyles, J.: An Introduction to Social Geography. Oxford and New York 1977; Pacione, M.: Social Geography. Progress and Prospect. London 1987; Ratzel, F.: Anthropogeographie, 2 vol. Stuttgart 1882; Smith, D. M.: Human Geography: A Welfare Approach. London, New York 1977.