Kasuistika

Verze z 11. 12. 2017, 17:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

kasuistika – (z lat. casus = případ, událost, náhoda) – podrobný a vyčerpávající popis, analýza určitého případu, většinou i jeho geneze a konfrontace s ním. Pojem k. se užívá v lékařství, psychologii, právní vědě, méně již v s-gii, kde se vyvinula tzv. case study, která však většinou nesleduje zasahování do případu (pokud není propojena s experimentem). Hist. měla k. značný význam i jako metoda řešení etických problémů (jako forma analýzy i přesvědčování). V medicíně a psychologii (psychiatrii) jde o popis jednotlivých případů choroby, který zahrnuje všechny dostupné informace o rodinné i individ. anamnéze příslušné osoby, o jejím prožívání, orientaci ve světě, konfliktech, traumatech, a také všechny výsledky psychol. testování, analýzu začátku, průběhu a ukončení terapie. V s-gii může být metoda k. v uvedené, resp. analogické podobě aplikována na případy poruch fungování primárních skupin a institucí, zejm. rodiny a manželství, na výchovné problémy apod. v souvislosti s rodinnou terapií a různými druhy poradenství. Složitější je k. např. průmyslových, obchodních či jiných konfliktů, poruch v řízení apod. V těchto případech obvykle jde i o intervenci do spol. problémů. Kasuistické metody vedou k uceleným záznamům o klinických případech a slouží jako ilustrace teor. i terapeutických tvrzení. Relevantními metodami jsou v klinické sociologii a v sociálním inženýrství.

casuistry casuistique Kasuistik casistica

Michal Černoušek