Kouzelník
kouzelník – označení léčitele, který nepoužívá pouze praktické léčebné postupy, ale také magické úkony – čarování. Synonymem k. je čaroděj, zvl. používá-li tzv. černou magii (viz též čarodějnice). Termínem k. se také označuje člověk, jehož praktické schopnosti jsou mimořádné, odlišné od ostatních lidí. Z antropol. hlediska je k. význ. postavou, která se vyskytuje u mnoha přírodních národů. Rozpětí jeho činností je široké a role se pohybuje od kněze až po lékaře. Hlavním posláním k. je léčit fyzicky i duševně nemocné jedince i celé kolektivy. K tomu používá jednak praktické, empir. osvědčené léčebné postupy, jednak úkony z oblasti magie, jejichž cílem je orientovat nadpřirozené síly žádaným směrem. Na rozdíl od lékaře působí k. nejen na nemocného, kterého léčí, ale zároveň na publikum, které je jeho zákroku přítomno nebo si jeho zákrok přeje. Neboť je-li nemoc chápána nejen jako zlo jedince, ale zároveň jako rozpor mezi společností a přírodou, pak úkolem k. není pouze vyléčit nemocného, ale také adaptovat společnost na nemoc. Proto je činnost k. úzce spojena s obřadem, jehož cílem je řešit konflikt, který do společnosti může nemoc vnést. Tak se v poslání k. spojují dvě činnosti: léčebná a obřadní – psychoterapeutická. Aby byly obě účinné, musí být aktivita k. zcela v souladu s přáním společnosti. Na rozdíl od šamana zůstává k. psych. obvykle mimo účinky své vlastní léčby. Úlohu k. v některých společnostech přejímají spec. skupiny (např. medicínské společnosti u Irokézů), jiné profesionální osoby (kováři, zaříkávači, bylinkářky) nebo zvl. kasty či kmeny s léčitelskými schopnostmi.
magician magicien, sorcier Zauberer mago, stregone
Literatura: Frazer, J. G.: (1907) Zlatá ratolest. Praha 1994; Lévi-Strauss, C.: Anthropologie structurale I. Paris 1958.