Kvalifikace
kvalifikace – (z lat. qualificatio, odvozeného od qualis = jaký; facio = dělám, vykonávám) – obvykle je chápána jako souhrn schopností, které může jednotlivec, ale i celá společnost generovat především prostřednictvím vzdělávacích aktivit k dosažení určitého výkonu. Kritérium k. se promítá i do definic některých soc. skupin (např. kvalifikovaní a nekvalifikovaní dělníci). Ve výzkumech byla prokázána závislost mezi stupněm rozvoje technologií a změnami ve významu a v užívání pojmu k. Velmi úzce to souvisí s fluktuační povahou pojmu vzdělávání. Získání vzdělání na určité min. úrovni tzv. základního, všeobecného vzdělání je prvním předpokladem k nabytí k. Na něj však musí navazovat specializované vzdělání i získání praktických dovedností. Určitý druh a stupeň k. je předpokladem vykonávání většiny profesí. Ale i tzv. nekvalifikované práce vyžadují jisté schopnosti a předpoklady (např. schopnost využít vlastní fyzickou sílu a hospodařit s ní, nácvik jednoduchých rutinních úkonů apod.). S tím, jak se v průběhu vývoje společnosti mění úroveň a také rozsah a obsah vzdělávacích a pracovních aktivit, mění se i význam k. v jednotlivých odvětvích, povoláních apod. S náročností a komplikovaností práce rostou nároky na k. Na druhé straně v některých profesích a odvětvích v průmyslu a v zemědělství došlo k určité degradaci, k jejich zařazení mezi nekvalifikované, protože prac. úkony se zde zjednodušily, nabyly rutinního charakteru. Zejm. některá tradiční povolání výrazně změnila charakter nároků na přípravu, co se týče manuálních dovedností, vzdělání, nadání.
V souvislosti se změnou významu a hodnoty profese se zvýšila potřeba ochrany k. v podobě nároků na atestace a na respektování etického kódu platného v dané oblasti práce. Přehlížení kritéria k. vede k deformacím v podobě nadkariér a podkariér, tj. pracovních zařazení buď nad úroveň, či pod úroveň reálné k. Pomůckou pro správné zařazení je kvalifikační stupnice, vymezující kvalifikační požadavky pro každý druh práce. Výrazné ekon. změny, např. přechod k tržnímu hospodářství, vedou ke změnám těchto požadavků i k individualizaci k., tj. k jejímu posuzování bez ohledu na formální osvědčení. To souvisí i s faktem, že součástí k. se mohou stát i schopnosti a dovednosti, které nebyly získány v rámci kvalifikační přípravy, ale každodenní životní zkušeností, a také souhrn osobních vlastností (fyzických i psych.), které nabývají často na významu v reálné pracovní situaci. K. v širším smyslu se neváže jen na výkon profese, ale je to způsobilost dobře, kvalitně (na profesionální úrovni) vykonávat určitou činnost. „Zvyšování kvalifikace“ je v praxi běžného zaměstnání chápáno jako nástroj pracovní kariéry. Získaná (prokázaná) k. ovlivňuje horizontální i vertikální mobilitu pracovníka, spoluurčuje jeho soc. postavení a spoluvytváří jeho prestiž, a to i v případě, že není reálně využívána pro nepříznivé spol. podmínky nebo z osobních důvodů. Nevyužití k. se ale celkově chápe jako osobní i jako spol. ztráta. Soulad mezi kvalifikační strukturou a potřebami společnosti je podmínkou a zároveň výsledkem optimálního spol. rozvoje.
qualification qualification Qualifikation qualificazione, qualifica
Literatura: Barák, L. a kol.: Aktuální problémy kvalifikace a vzdělání v čsl. národním hospodářství. Praha 1981; Blucha, J.: Kvalifikace jako sociologická kategorie. Praha 1969.