Mazdaznan
mazdaznan – (perské slovo znamenající vědce, mistra hluboké, originální myšlenky) – synkretické teosofické učení, odvolávající se na staroperské náboženství zoroastrismus, alexandrijskou školu, rané křesťanství, gnosticismus, frenologii, okultismus a jogínská učení. Učení systematizoval am. lékař D. Z. Hanish před 1. svět. válkou a v meziválečném období. Působilo především apelem na mravní zdokonalení a řadou návodů k zdravému způsobu života, hlásáním pohlavní zdrženlivosti, abstinence, vegetarianismu, pacifismu a tolerance. Velký význam v m. měl kult Ježíše Krista, který byl pokládán za árijce (nejspíše Peršana) a za vzor, esenci pozitivních kvalit árijské rasy. M. však neobsahoval prvky rasové nenávisti a nadřazenosti. Způsob života v m. byl prosycen řadou alimentárních zákazů, propagoval různá tělesná a dechová cvičení i meditace. Podle m. bylo tělo nástrojem ducha a cestou duchovního sebezdokonalení bylo možno kompenzovat i těžké smyslové nedostatky a dosáhnout extrasenzorického vnímání podstat i jevů. Duševní stav rodičů ovlivňoval kvality dítěte již při jeho početí. M. připisoval značný význam ženám, které pokládal za nositelky duchovní, a tím i soc. změny. Byl však proti jejich emancipaci, kladl důraz na tradiční funkce ženy (zejm. na mateřství) a rodiny. Manželství chápal především jako duchovní spojení. Nežádal vystoupení svých stoupenců z polit. stran ani církevních organizací, působil však jako antiklerikální sekta s vlastní, byť volnou organizací a dogmatikou. Velký význam v m. měli laičtí vykladatelé, kteří často používali samorostlé obraty a podobenství jako důkaz své duchovní nezávislosti. M. byl elitářskou ideologií hlásající, že v každém člověku sice sídlí absolutno (tedy Bůh), cílem m. však je sjednocovat pouze nejlepší duchy. V Čechách existovaly dvě liter. a organizační centra m.: pražské a pošumavské (se sídlem v Klatovech). Polit. a ideol. význam m. byl malý, většího rozšíření a vlivu dosáhla pouze mazdaznanská kuchyně. (Viz též teozofie.)
Mazdaism mazdéisme Mazdaznan mazdeismo