Profesionalizace
profesionalizace – proces, během něhož určité zaměstnání nebo pracovní role, které až dosud neplatily za profesi, získávají tento atribut. Protože profese všeobecně zaujímají vyšší místo na žebříčku rozvrstvení (stratifikace) pracovních míst, možno p. považovat také za vzestup (vertikální mobilitu) celých pracovních odvětví. Z tohoto důvodu je p. na evrop. Západě a v USA často cílem vědomého úsilí zájmových organizací zaměstnanců. Snahu stát se profesí projevují např. různé kategorie ošetřovatelského personálu ve zdravotní službě, které (vzhledem k tradičnímu užšímu chápání termínu profese než v Čechách) nejsou mezi profesionály zařazovány. Poukazují na to, že jejich pracovní úkoly vyžadují odborné znalosti a zručnost, kterých lze nabýt jen soustavným studiem a praxí, které se potvrzují (certifikují) vysokoškolskými diplomy. V tomto zvl. případě je možno mít za to, že snahu o p. inspiroval příklad postavení lékařů. P. se však projevuje i u mnoha jiných zaměstnání, mezi nimiž můžeme uvést účetní, soudní znalce, programátory u datových bank, kontrolory letecké dopravy aj. Skupiny usilující o p. pokládají své snahy za úspěšné, jestliže se jim podaří prosadit zákonodárství, které jim vyhradí právo vykonávat své služby na výlučné, přesně stanovené bázi. Tento proces je však zpravidla velmi obtížný a zdlouhavý. Pro opravdovou, doslovnou p. je nezbytné uzákonit autonomii nové profese také v oboru disciplinárního řízení a dohledu na její výkon, tj. podřídit je „court of peers“, soudu vlastních kolegů. Posuzování kvality profesionálních služeb a vyšetřování a trestání přestupků proti profesionální etice, které mají své vzory v klasických profesích, jako je medicína a advokacie (kde tato pravomoc přísluší lékařským a advokátním komorám), se však novým profesím daří uskutečnit jen velmi zřídka.
Snahy o p., jichž v poslední době přibývá, jsou ve stratifikovaných pluralistických společnostech považovány za přirozené a legitimní, avšak někteří pozorovatelé a soc. kritici se znepokojují nad příliš velkým důrazem, který se přitom podle jejich názoru klade na formální akreditaci (certifikaci) školskými diplomy. V souvislosti s proudem profesionalismu se dokonce mluví o „společnosti založené na diplomech“ (credential society). Hnutí za profesionalizaci je však vedle touhy po prestiži patrně motivováno i jinými ohledy, mezi nimiž hraje úlohu i naděje na větší stálost pracovních míst, na příležitost k opravdové kariéře, tj. k životní dráze s dlouhodobými vyhlídkami a možnostmi pravidelného postupu. V bývalém Československu a jiných zemích východního bloku měl proces p. poněkud jinou podobu. V období reálného socialismu došlo k jakési řízené, formální p. pracovních oborů navazující na systém předepsaného vzdělání, resp. kvalifikace. Tím se rozšířil pojem profese, ale ubylo jejích rigorózních atributů a snížila se její prestiž. Význam profesních osvědčení přestal být zárukou perfektního zvládnutí oboru. Vznikla častá diskrepance mezi formálním osvědčením, příp. zastávaným pracovním místem a skutečnou profesionalitou vykonávané práce. Neobjevovalo se hnutí za p., ale volání po hodnocení výkonu bez ohledu na profesionální osvědčení. Vzhledem k tomuto vývoji se mohou v posttotalitních režimech objevit jiné nároky, jiný typ hnutí za p., např. za přehodnocení výkonnosti a náročnosti profesí, systému profesní přípravy a také částečně za navrácení původního smyslu pojmům profese, profesionalismus, profesionál. Běžně je p. chápána také jako proces přeměny amatéra v profesionála v mimozaměstnanecké sféře a není vždy přijímána jako pozitivní soc. jev, protože bývá spojena s komercializací příslušné činnosti (např. přeměna sportovců, sběratelů umění apod. v profesionály).
professionalization professionnalisation Professionalisierung professionalizzazione
Literatura: Freeman, R.: The Overeducated American. New York 1979; viz též profesionalismus.