Revoluce permanentní
revoluce permanentní – (z lat. permanens = přetrvávající) – jeden z pojmů marx. teorie vývoje společnosti, charakterizující formu a způsob, jakým se bude realizovat přechod od kapitalismu k dalším předpokládaným vývojovým etapám civilizace, socialismu a komunismu. Myšlenka r.p. byla K. Marxem a F. Engelsem zformulována v r. 1850 v Provolání ústředního byra ke Svazu komunistů. Revoluce měla být „permanentní“ na tak dlouho, dokud všechny více nebo méně majetné třídy nebudou zbaveny vlády, dokud proletariát nedobude státní moci ve všech vládnoucích zemích celého světa. Koncepce r.p. zahrnovala dva aspekty: 1. prohlubování revoluce, které spočívalo v jejím postupném přerůstání od demokr. fáze ve fázi social., spojenou s nastolením diktatury proletariátu, což byl strategický cíl (taktika komunistů v tomto období měla spočívat v tlaku na demokraty, aby zasáhli do spol. řádu a soustředili výrobní síly v rukou státu, v další etapě měli komunisté využít chyby a nedůslednosti demokratů k získání vlivu a následné radikalizaci původních opatření); 2. rozšiřování revoluce do všech zemí, přičemž je obecně přijata představa, že Marx a Engels spojovali možnost revoluce s nejrozvinutějšími zeměmi a chápali ji jako jednorázový a současný akt. Koncepce r.p. byla dále rozvinuta bolševiky, zejm. V. I. Leninem, který se pokusil aplikovat ji na podmínky monopolního kapitalismu. Lenin rozpracoval koncepci prohlubování revoluce pro podmínky monopolního kapitalismu a Ruska. Také modifikoval pojetí rozšiřování revoluce. V 20. l. došel k závěru, že vzhledem k existujícím rozporům mezi kap. státy, buržoazií a děl. třídou, metropolemi a koloniemi a vzhledem k evidentní ekon. a vojenské slabosti SSSR je možná i varianta mírového soužití států s různým spol. zřízením. Alternativou byla koncepce L. D. Trockého (viz trockismus) a později koncepce N. I. Bucharina. V současné době se reformní křídlo kom. hnutí snaží vytvořit novou variantu koncepce r.p. Záměrem je podílet se pomocí vytvořených informačních struktur na rozvoji a dalším profilování protestních hnutí, podporovat samosprávné tendence jak v ekonomice, tak i v politice, usilovat o demokr. řešení globálních problémů.
permanent revolution révolution permanente permanente Revolution rivoluzione permanente
Literatura: Lenin, V. I.: Sebrané spisy. Sv. 26 a 38. Praha 1986; Marx, K. – Engels, F.: Vybrané spisy, sv. 1 a 2. Praha 1958.