Sociolingvistika
sociolingvistika – (z lat. societas = společnost; lat. lingua = jazyk) – subdisciplína lingvistiky, která se zabývá zkoumáním soc. vlivů na jazykový systém, resp. funkčním využitím jazyka v sociální komunikaci. Někdy bývá ztotožňována se sociologií jazyka, někdy je chápána v užším smyslu. Nejčastěji je rozdíl mezi oběma disciplínami hraničícími se s-gií spatřován v obrácené pozornosti směru bádání: zatímco s-gie jazyka používá poznatky o jazyku k vysvětlení jiných, resp. obecnějších soc. jevů a procesů, s. se naopak pokouší vysvětlit procesy probíhající uvnitř jazykových systémů působením různých jiných (mimojazykových) soc. jevů. Ve výzk. praxi se však oba přístupy velmi často překrývají. Oba vycházejí z toho, že jazyk je nejen důmyslným znakovým systémem, ale i specif. spol. jevem. K s. bývá řazeno i jazykové plánování, jazyková pragmatika a jazyková politika. Za podobory s. se někdy považují sociofonetika, sociální dialektologie, příp. tzv. socio-sémiotika či socio-sémantika.
Pojem s. se objevuje poprvé u H. C. Currieho v r. 1952, ale jeho obsah navazuje na starší práce z tzv. sociální lingvistiky, neolingvistiky, etnolingvistiky (viz etnografie řeči, lingvistická antropologie) a s-gie jazyka. Do jisté míry se s. kříží s psycholingvistikou. Mezi sociolingvisty a stoupenci tzv. generativní gramatiky Noama Chomského byly vedeny diskuse o míře „autonomie jazyka“. Vyhraněná sociologistická poloha spočívá v odvozování vývoje jazyka od jeho soc. funkcí, což potlačuje jeho autonomii. Na druhé straně silný důraz na syntaktickou rovinu jazyka ponechává stranou otázky jeho významu a užití. Sociolingvistické studie se velmi často zabývají slangy a jazykovými zvláštnostmi určitých, často marginálních soc. vrstev obyv. (známé jsou práce o tzv. black english Williama Labova z r. 1975), což podle odpůrců s. nejsou lingvistické studie už proto, že nejde o „jazyky“ (slangy nemají svébytnou gramatickou stavbu). De facto s. zkoumá jazykovou variantnost (projevující se hlavně v sémantické a fonetické poloze) ve vztahu k nejrůznějším soc. faktorům, které na ni působí. Někdy se uvádí, že s. se týká spíše řeči než jazyka, resp. tzv. řečového chování. V širším smyslu s. studuje jazyk v celém spol. a kult. kontextu, zahrnujícím soc., polit., vzdělanostní a jiné problémy. O této poloze, kde se přirozeně stírají hranice mezi s. a s-gií jazyka, se někdy hovoří jako o makro-sociolingvistice, zatímco mikro-sociolingvistikou je nazýváno zkoumání jazykových interakcí, jejich bezprostředních situačních faktorů a vlivu soc. charakteristik účastníků jazykové komunikace (jejich statusu, vzdělání, zaměstnání apod.) na její podobu a průběh. Dokladem zájmu o s. je boom publikací z oblasti s. i její institucionalizace. Byl ustaven Commitee on Sociolinguistics, který v Paříži vydává časopis Newsletter, a Skupina pro sociolingvistická studia při Vědecké radě společenských věd v USA.
sociolinguistics sociolinguistique Soziolinguistik sociolinguistica
Literatura: Hymes, D.: Foundation in Sociolinguistics: An Ethnographic Approach. Philadelphia 1974; Fishman, J. ed.: Readings in the Sociology of Language. Hague 1968; Labov, W.: The Study of Non-Standard English. Urbana, Ill. 1975; viz též sociologie jazyka.