Diagnostika sociální
diagnostika sociální – (z řec. diagnosis, to z dia = napříč, gnosis = poznání) – obecně rozpoznávání spol. problémů, resp. koncepce, teorie a metody takové činnosti. Výsledkem d.s. je soc. diagnóza, která obsahuje popis symptomů a identifikaci jejich příčin (činitelů). Příbuzný pojem „sociologická diagnostika“ používá H. L. Zetterberg (1967) pro popis jakéhokoliv předmětu nebo problému zkoumání pomocí omezeného počtu definic nebo dimenzí. D.s. se týká především s-gie aplikované na problematiku sociální péče. Diagnostikováno je obvykle rodičovské zanedbávání výchovy dítěte, příp. nedostatečná péče o dítě v rodině vůbec, problémy osaměle žijícího nemocného starého člověka, problémy spol. minority (např. občanů cikánského původu), jedinců nebo skupin s antisoc. chováním apod. Základem d.s. je rozpoznání činitelů a podstaty případu, jeho identifikace jako sociálního problému (v uvedeném užším slova smyslu). Způsob řešení problému má vycházet z výsledků diagnózy. Je to buď stanovení dohledu, nebo odnětí zanedbávaného dítěte rodičům a jeho umístění ve výchovném zařízení, korekce podmínek minoritní skupiny, která má vést k její reintegraci, stanovení programu resocializace osoby po návratu z vězení apod. Na návrh způsobu „sociálního léčení“, resp. sociální terapie pak navazuje příslušný soc. zásah, který může probíhat dlouhodobě, většinou při průběžné kontrole jeho efektivnosti. Předmětem d.s. však mohou být i sociální poměry v organizacích výrobního a jiného typu, poskytující podklady pro rozhodování v procesu řízení sociálních systémů.
social diagnostics diagnostic social Sozialdiagnostik diagnostica sociale
Literatura: Lamser, V.: Životní běh a sociální situace člověka: Úvod do sociální diagnostiky. Praha 1972.