Suburbanizace
suburbanizace – (z lat. předpony sub = pod, z lat. urbanus = městský) – vyšší fáze růstu měst zejm. v prům. rozvinutých zemích, vyznačující se přesunem obyv. a spol. činností, tj. výroby, obchodu i správy, z tzv. jádrových měst, z venkovských prostorů nebo z jiných částí metropolitních regionů do předměstí, která jsou za hranicí souvisle zastavěného městského území, čili do okrajových zón města. Není to však pouhé prostorové šíření města do okolí, to bylo součástí jeho růstu již v minulosti. Důležitou složkou s. je podle J. Friedrichse dekoncentrace obyv. a spol. aktivit, která vlastně vede k decentralizaci celého města. Procesy s. se začaly projevovat již ve 20. l. 20. st., zejm. v USA a ve Velké Británii a později se rozšířily do všech vyspělých zemí. Řadu desetiletí roste ve většině velkých měst počet obyv. předměstí velmi rychle, zatímco jejich počet ve vnitřních částech měst klesá. Předměstí jsou nejčastěji obytná, pak následují průmyslová. Jejich výzkumem se zabývala již v 30. l. tzv. pražská s-gická škola, zkoumající pod vedením J. Krále a Z. Ullricha suburbanizaci pražského okolí. (Viz též urbanizace, rurbanizace, periferie).
suburbanization suburbanisation Suburbanisierung integrazione dei suburbi, continuo urbano
Literatura: Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Soziale und rämliche Organisation der Gesellschaft. Opladen 1981.