Teorie sociálních sítí
teorie sociálních sítí – koncepce popisu a analýzy sociálních sítí, které se soustřeďují: 1. na soc. vazby různé intenzity a hustoty a na trvalé kontakty, které vznikají v průběhu soc. interakce a komunikace mezi lidmi; 2. na morfologické charakteristiky vyjadřující hustotu, intenzitu a prostorovou koordinaci soc. vazeb a kontaktů. T.s.s. přerůstá též v ambiciózní pokus formalizovat a vyložit komplikované vztahy, které se vytvářejí v průběhu sociální interakce a výkonu společných činností, jejich zákl. tvary a charakteristiky a jejich vliv na chování lidí v soc. síti. Zákl. soc. ontologickou premisou koncepce je teze, že sociální vztahy jsou skutečností sui generis, která je nepřevoditelná na aktéry, jejich činnosti a interakční a komunikační akty. Soc. chování individuí a malých skupin je v této koncepci chápáno jako výslednice procesu utváření a fungování soc. sítí. Podle některých autorů (např. J. A. Barnese) je pojem soc. sítě fundamentálním pojmem moderní s-gie a jeho význam lze srovnat pouze se zavedením takového pojmu, jako je pojem role.
Výchozí inspiraci k t.s.s. lze hledat nesporně především v něm. tzv. formální sociologii, zvl. u G. Simmela, který pojem soc. síť explicite používal a jehož zájem o důsledky velikosti skupin a skup. vztahů na soc. chování je dnes již dobře znám a doceněn. Pojem a představa soc. sítě se však objevuje také u F. Tönniese a M. Webera, spíše však pouze jako jedna z význ. s-gických metafor (soc. svět jako síť vztahů a vzájemně propletených kontaktů soc. individuí, jež soc. sítě nejen tkají, ale jsou do nich současně polapena). „Textilní metafora“ se v s-gii sice ujala, nejprve však nikoliv jako analytický koncept.
Tento smysl jí dala až sociometrie Jacoba L. Morena (první závažný spis Who shall survive? je z r. 1934). Moreno se pokusil pomocí elementárního dotazování popsat a především zobrazit strukturu sociopreferenčních vztahů v malé soc. skupině. Jeho sociogramy, ale také pojmy sociometrické hvězdy, sociometricky izolovaného individua atd. (viz sociometrie), byly prvotními inspiracemi pro obecnější úvahy o soc. sítích. Sociometrické ideje rozpracovali v tomto směru především A. Bavelas (1948), L. Festinger (1949) a D. P. Cartwright a A. F. Zander ve slavné monografii Group Dynamics z r. 1954. Pro potřeby t.s.s. je však sociometrie (v rozporu s původním duchem morenovského pojetí) interpretována silně behavioristicky a strukturalisticky, tzn. jsou vyloučeny subjektivně-psychol. motivační faktory. Paralelně se sociometrickou iniciativou se zájem o soc. sítě projevuje u brit. sociologů a především soc. antropologů, kteří reagovali na strukturálně-funkcionální přístup důrazem, který položili na Radcliffeovu-Brownovu interpretaci soc. struktury právě jako sítě soc. vztahů. V brit. s-gii empir. rozvinula a téměř na úroveň teorie středního dosahu dovedla síťovou inspiraci především Elisabeth Bootová, která v klasické práci Family and Social Network (1957) prokázala, že existuje korelace mezi typem manželské dvojice a povahou soc. sítí, do nichž je včleněna. Podle Bootové jsou vysoce segregované manželské role (tj. výkon relativně mála společných a relativně mnoha oddělených aktivit) asociovány s hustými soc. sítěmi, v nichž jsou kontakty mezi lidmi časté a kde se lidé důvěrně znají. Tento typ je charakterstický pro klasická venkovská a kmenová společenství a objevuje se také v některých děl. městských částech. Opačný typ – společné (joint) manželské role – charakterizuje lidi situované v řídkých sítích.
M. Young a P. Willmott (1957) analyzovali komunitní vztahy a o syntézu tohoto tematického celku z hlediska teorie soc. sítí se pokusil R. J. Frankenberg (1966). Velmi podrobná komunitní studia provedl Claude S. Fischer v Detroitu. Prokázal v nich neudržitelnost tradovaného tvrzení, že přechod z vesnice do města nutně znamená odtržení od „autentické“ komunity a příslušnost k hypotetickému „národu cizinců“ (termín „nation of strangers“ použil sociologizující publicista Vance O. Packard v r. 1972). Tato zjištění jsou velmi podstatná pro redefinici pojmu primární skupiny: stále více se totiž ukazuje, že komunitní struktury jsou dnes založeny spíše na specif. předivech soc. sítí než na existenci vyhraněných primárních skupin s výrazně vymezenými funkcemi. Moderní společnost s rozvinutými komunikačními prostředky umožňuje udržovat přátelství (a tedy i sítě) na dálku, čímž se redefinuje také pojem prostorové distance.
Dalším význ. teor.-empir. východiskem t.s.s. byla soc.-psychol. teorie kognitivní rovnováhy (Festinger, Heider). V aplikaci na soc. vztahy lze její zákl. tezi reformulovat tak, že lidé obtížně udržují nevyrovnané vztahy, např. nedovedou být dlouhodobě ve vztahu se dvěma osobami, jež se vzájemně nesnášejí či dokonce nenávidí. Teorie rovnováhy aplikovaná na zkoumání soc. sítí je však limitována přílišným důrazem na přímé vztahy (hodí se proto pro studium škol, klášterů, věznic, klinik a léčeben, tedy těch soc. azylů, pro něž absolutně odlišnou metodiku studia zvolil, jak známo, E. Goffman), zatímco s-gická relevance objevu soc. sítí je v tom, že umožňuje odkrývat předivo nepřímých a složitě zprostředkovaných vztahů mezi individui, jež se nikdy nesetkala a neviděla nebo dokonce o sobě ani nevědí. V rámci této inspirace zavedl Mark Granovetter dnes již slavný pojem „síla slabých vazeb“ (strength of weak ties): lidé v příliš husté síti přátelských vazeb jsou odtrženi od vnějších kontaktů a zejm. informací, lidé v řídkých sítích jsou informovanější a soc. pohyblivější. Granovetter empir. doložil důležitost „pouhých známostí“, jejichž velký objem v moderní společnosti je někdy soc. důležitější než existence několika málo intenzívně prožívaných soc. kontaktů. Zde by teorie soc. sítí mohla vhodně navázat na fr. koncepci sociálního kapitálu P. F. Bourdieua, která ovšem vychází z jiných inspiračních zdrojů.
Při prosazení ideje soc. sítí sehrála rozhodující roli skupina harvardských sociologů (S. D. Berkowitz, Schwartz, K. Levine, B. Wellman). Dnes se badatelé v této oblasti dělí na 2 velké skupiny: 1. skupinu formálně matem. (P. Holland, H. C. White, S. A. Boorman), která se v analýze sociálních sítí snaží aplikovat vedle standardních postupů, jako je teorie grafů a maticová metoda, také multidimenzionální škálování, algebraickou topologii atd.; 2. skupinu teor.-empir. (S. D. Berkowitz, B. Ullman, M. S. Granovetter). Problémy, na něž koncepce naráží, jsou dvojího druhu – jednak vyplývají ze samotného tématu (problém reálného, nikoliv metaforického prostorového uspořádání, limit dvoudimenzionálního prostoru při grafickém aranžování dat, přecenění estetického rozměru prezentace dat, diktát matem. terminologie, pro niž se uměle hledají soc. a s-gické ekvivalenty atd.), jednak souvisejí s celkovou teor. nedostatečností soudobé s-gie. Koncepce soc. sítí se ne zcela právem svazuje se strukturalismem a ztotožňuje se strukturální analýzou (Wellman je ztotožňuje, Peter M. Blau namítá, že síťová analýza je příliš vázána na vztahy face-to-face), ačkoliv obecně lze říci, že skutečně jde o jednu z variant strukturálního přístupu k soc. skutečnosti.
Sféra reálného užití t.s.s. je obrovská: příbuzenské struktury, soc. mobilita, kontakty v deviantních skupinách, migrační vzorce, mezinár. obchodní struktury, analýza citačních indexů. Použití bylo zjištěno dokonce v práci tajných služeb (identifikace interpersonální sítě teroristických skupin) a při zkoumání vzorců šíření AIDS. Kromě s-gie se koncept a koncepce soc. sítě používá v antropogii, ekonomii, geografii a lingvistice. U nás s pojmem soc. struktury jako sítě soc. vztahů pracoval tzv. Machoninův tým na sklonku 60. let. Dnes se sítěmi s-gicky zabývá Jiří Kabele v kontextu s-gie medicíny a soc. transformace.
theory of social networks théorie de réseau social Theorie der Sozialnetze teoria delle reti sociali
Literatura: Atkin, R. H.: Multidimensional Man. Harmondsworth 1981; Berkowitz, S. D. – Wellman, B. eds.: Structural Sociology. Cambridge, Mass. 1986; Bott, E.: Family and Social Network. London 1957; Frankenberg, R. J.: Communities in Britain. Harmondsworth 1966; Mardsen, P. V. – Lin, N.: Social Structure and Network Analysis. Beverly Hills 1982; Mitchell, J. C.: Social Networks in Urban Situations. Manchester 1969; Scott, J.: Social Network Analysis. Sociology, vol. 22, No. 1, 1988; Willmott, P.: Social Networks, Informal Care and Public Policy. London 1986.
Časopisy: Social Networks; Connections (vydává International Network for Social Network Analysis, Toronto)