Ekonomika neformální
ekonomika neformální – též šedá ekonomika, příp. ekonomika černá, stínová, podzemní, neoficiální, event. druhá ekonomika – velmi široký a nesourodý souhrn jevů, které se odehrávají mimo prostor oficiálního ekon. systému (obvykle mimo pravidelné, placené a evidované zaměstnání, mimo evidenci a kontrolu oficiálních úřadů a statist. výkazů). Definice e.n. se zpravidla opírají o určitou klasifikaci aktivit. E.n. je ale vždy komplementární k formální ekonomice. Podle toho, které znaky v určité zemi tvoří základ formální ekonomiky, používá se pro „zbytkovou“ ekon. činnost termín e.n. nebo některý z významově podobných pojmů (viz ekonomika druhá). Obvykle odlišuje formální ekonomiku a e.n. vztah k platným právním předpisům (legální-nelegální), nebo vztah k trhu (tržní-mimotržní), někdy pouze implicitní vztah k produkci (produktivní-redistributivní). Zatímco ekonomie zkoumá e.n. především s cílem kvantifikovat její rozsah, s-gie má širší záběr a teor. ambice. E.n. tvoří jedno z klíčových témat nové ekonomické sociologie. S-gii zajímá např. tripartitní členění J. I. Gershunyho a R. E. Pahla na ekonomiku formální, ekonomiku neformální a ekonomiku domácí (resp. domácí hospodaření), pracuje především s kategorií „neformální práce“ a zdůrazňuje význam soc. vztahů, v jejichž rámci tato práce probíhá. Nový koncept dělby práce tak překonává tradiční dichotomii členění práce na produktivní a neproduktivní a domácnost chápe jako jednotku, která se zapojuje do všech tří jmenovaných forem práce a zároveň sama různé zdroje práce využívá. Toto pojetí dále rozvíjí např. E. Mingione, který rozlišuje následující druhy práce: 1. formální; 2. smíšenou formální-neformální (formální práce produkující neformální příjem); 3. neformální (vedlejší zaměstnání, práce bez smlouvy, „self-employment“); 4. ilegální (práce mladistvých, přistěhovalců apod.); 5. reciproční, solidární práci (pro mimotržní směnu); 6. mimořádnou práci pro vlastní potřebu (pěstování zeleniny, „do it yourself“); 7. tradiční domácí práci. Odlišením a vymezením domácího pracovního okruhu se zabýval také slov. sociolog Robert Roško (viz DPO a SPO). Velkou roli hraje zkoumání e.n. v s-gii rozvojových zemí, v nichž e.n. charakterizují tyto znaky: nepatrné překážky pro vstup na většinou neregulovaný trh, použití rodinných zdrojů, rodinné podniky, nízká a pracovně náročná technologie. Srovnatelně velkou roli hrála e.n. spolu s korupcí v novější analýze společností sov. typu. Ve vyspělých kap. zemích je e.n. produktem krize práce, která vzniká z reálného zatížení pracovního procesu způsobeného rozvojem sociálního státu a prosazováním veř. zájmů do tržního hospodářství. Podle R. G. Darendorfa vzniká tak prostor vně etablovaného pracovního procesu, který ovšem zůstává dominantním sektorem. Pro e.n. je pak typická „mzda“ pod mzdovou úrovní ve formální ekonomice, úzké propojení s neformálními soc. vztahy a vysoká ekon. flexibilita.
informal economy économie non-formelle informelle Wirtschaft economia informale
Literatura: Barthe, M. A.: L'Economie cachée. Paris 1988; Gershuny, J. I. – Pahl, R. E.: Work outside employment. New Universities Quarterly, 34, 1969; Ginsburgh, V. – Pestiau, P.: L'Economie informelle. Bruxelles 1986. Mingione, E. – Redclift, N.: Beyond Employment. Oxford 1985; Pahl, R. E.: Divisions of Labour. Oxford 1984.