Interpretace
interpretace – (z lat. interpretatio = výklad, vysvětlení) – pojem používaný v s-gii ve dvou dosti podstatně odlišných kontextech: 1. v kontextu tzv. interpretativní sociologie pro označení toho, jak aktér, účastník soc. života rozumí tomu, co dělají jiní lidé (jak rozumí soc. činnostem), co jiní lidé (jeho současníci a předchůdci) vytvořili (jak rozumí objektům soc. světa, především jazyku a symbolům) a všemu ostatnímu, co jej obklopuje, s čím přichází do styku a má tedy pro něj nějakou důležitost, zejm. určité specif. uspořádání lidí, věcí a symbolů v konkrétním prostoru a čase (jak rozumí soc. situacím a událostem), jakož i pro označení způsobů, jimiž aktér tohoto porozumění soc. světu dosahuje (i. jako procedura či metoda a i. jako výsledek použití této procedury); 2. ve standardním kontextu filozofie vědy pro označení souboru významů přikládáných elementům nějaké teorie (výrazům, pojmům, symbolům, formulím) nebo datům získaným empir. s-gickým výzkumem (i. s-gické teorie a i. empir. dat, výzkumu).
V prvním významu je pojem i. velmi blízký pojmu porozumění, s nímž operovala klasická chápající sociologie a filozofie života (W. Dilthey, v s-gii zejm. M. Weber). Značného rozšíření a poněkud odlišného či specifičtějšího významu nabyl pojem i. v souvislosti s rozvojem různých forem interpretativní s-gie. Podle A. Schütze i. znamená tři odlišné věci – zkušenostní formu zdravého rozumu, epistemologický problém a specif. metodu soc. věd. I. je podle Schütze a interpretativní s-gie především součástí každodenních lidských aktivit, protože bez i. není možná komunikace, soc. interakce a kooperace. Realita dostává smysl jen v interpretačních aktech interagujících individuí, tyto interpretační akty jsou jazykovými výpověďmi a v tomto smyslu jsou tedy textem, který vyžaduje další a další i. V interpretativní s-gii se vede diskuse o tom, co je předmětem i., především o tom, zda je to smysl lidských činností, identifikace záměru, cíle a intence jednajícího (weberovská tradice), zda to jsou pravidla soc. styku a normy (viz existencialistická sociologie, která poukazuje na absurditu moderního světa spočívající v tom, že normy jsou nejednoznačné, a proto mnohonásobně a odlišně interpretovatelné) nebo kult. kontext, v němž lidé jednají (diltheyovská tradice). Brian Fay vnesl do s-gického pojetí i. zajímavý prvek tím, že v tradicích brit. lingvistické filozofie ukázal, jak se vůči sobě vztahují slovník s-gie a fenomén i. Většina slov, jež soc. vědy používají, má povahu tzv. akčních slov, jež vypovídají o tom, co se dělá (skáču), nikoliv o tom, co se děje (padám). Akční slova jsou spojena s cílem a záměrem, intencí jednajícího (nakupování, slib, mluvení, podplácení, boj), kterou obvykle musíme v soc. interakci, ale i v soc. vědě dešifrovat (nákup čeho a proč, slib čeho a komu, mluvení o čem a s kým, podplácení koho a proč, boj proti komu a proč). I. není okultní procedurou, protože cíl, záměr a intence se nedešifrují pouze vcítěním, empatií, jako by cíli a záměru rozuměl jen aktér sám. Ve skutečnosti je každé jednání součástí širšího souboru aktů a činností a teprve v tomto souboru a kontextu dostává smysl: vstřelit gól je možné jen ve hře, která má pravidla, takže musíme rozumět světu, který si hraje, hře a jejím pravidlům, abychom porozuměli smyslu aktu samotného. Význam a procedura i. jsou všestranně zkoumány zejm. v etnometodologii, ale také v sociologii jazyka a sociologii literatury, kde se pojem i. používá také ve významech, jež jsou známy ze sémiotiky, estetiky atd. (např. pojetí interpretace, které navrhl Roman Ingarden nebo Umberto Eco: liter. dílo jako otevřený sytém, který je znovu a znovu interpretován a jehož smysl je především v těchto interpretačních aktech). Angl. sociolog S. L. Andreski vysvětloval v Elements of Comparative Sociology (1964) nezbytnost i. z faktu omezenosti naší poznávací kapacity: tak jako neexistují prostředky vhodné pro všechno, neexistují ani popisy vhodné ze všech myslitelných hledisek. Realita je nevyčerpatelná, a proto jsou všechny popisy neúplné. Kde končí víceméně exaktní, přesný popis, nastupuje i.
V druhém významu se i. vztahuje k s-gii jako vědě. Především jde o i. s-gických teorií, a to jednak jako systémů pojmů a tvrzení, jež jsou ve vzájemných vztazích (i. pojmů a termínů, výroků a jejich souvislostí), jednak jako textů (hermeneutické pojetí i. teorie). Empir. interpretací teorie rozumíme jednak i. pojmů , jež má obvykle podobu jejich operacionalizace, jednak vztažení teor. tvrzení k empir. datům. Pak se ptáme po tom, jak je teorie empir. podložena, nakolik souhlasí s údaji empir. výzkumu, příp. jiných a jinak získaných empir. dat. Fenomenologická sociologie upozornila na další zajímavou souvislost, totiž na to, zda jsou teor. tvrzení (generalizace), která formulujeme, srozumitelná také aktérovi, jehož se týkají a o němž vypovídají. Podle tzv. principu adekvátnosti jsou totiž teor. tvrzení smysluplná jen tehdy, jestliže jsou v souladu s tím, jak situaci interpretuje aktér sám. Princip adekvátnosti, který je ovšem osobitou formou i. zavedenou do s-gie původně Alfredem Schützem, byl několikrát kriticky analyzován (např. Peterem Winchem, Anthonym Giddensem aj.). Žádná teorie nemá ovšem nikdy úplnou empir. i. a dokonce váha a význam s-gické teorie není v přímé úměrnosti k její empir. či hist. doloženosti. Konečně je možné mluvit o teor. i. empir. dat, což znamená jednak přepis empir. dat do teor. jazyka, který nemá úplné empir. krytí ve smyslu operacionalizace, jednak vysvětlení těchto dat, explanaci, tedy tvorbu teorie. Filozofie vědy v úvahách o i. operuje samozřejmě pojmy model, izomorfismus, homomorfismus atd., pro s-gii je relevantní weberovský ideální typ. V běžném s-gickém jazyce se interpretací dat rozumí jejich „přečtení“, tj. převedení z jazyka matem.statist. výrazů, tabulek, schémat atd. do podoby výroků formulovaných v běžném jazyce.
interpretation interprétation Interpretation, Deutung interpretazione
Literatura: Dilthey, W.: Život a dejinné vedomie. Bratislava 1980; Eco, U.: The Limits of Interpretation. Bloomington 1990; Fay, B.: Social Theory and Political Practice. London 1975; Child, A.: Interpretation. A General Theory. Berkeley – Los Angeles 1965; O'Neill, J.: Making Sense Together. An Introduction to Wild Sociology. London 1972; Petrusek, M.: Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha 1993; Zimmerman Don, H.: Ethnomethodology. American Sociologist, 13, 1978.
Viz též heslo popis a interpretace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)