Askeze
askeze – (z řec. askésis = cvičení) – zdrženlivost, sebezapření, sebeomezování zaměřené k sebezdokonalení, k dosažení mravní čistoty. Od a. je odvozen pojem asketika, což je nauka o prostředcích, jimiž lze dosáhnout ctnostného života. A. v sobě vždy zahrnovala požadavek cvičení se v přemáhání tělesných žádostí. Dodržování mravně přísných zásad, které vede k sebeovládání, předpokládá zákl. dualismus ducha a hmoty, dobra a zla. Počátky tohoto pojetí a. spadají do Řecka a svůj výraz našly především ve stoické filozofii. Rozum a vůle jako dobré duchovní vlastnosti mají ovládat tělesné žádosti a pudy (hmotu, tělo, zlo). Proti egoistickému hédonismu se zdůrazňuje nejvyšší mravní zákon, obecné blaho, jehož je možné dosáhnout jedině a. Rozvinuté mravní rysy a. lze pozorovat u křesťanských asketů v Egyptě (anachoretů, eremitů) během pronásledování křesťanství Deciem ve 3. st., kdy lze zaznamenat i počátky poustevnictví a křesťanských mnišských řádů. U prvních křesťanských poustevníků má a. čistě mimosvětský účel a smysl, je předpokladem blaženého života posmrtného. Při formování novověké životní orientace sehrála ale význ. roli tzv. nitrosvětská a., tedy a. pro tento pozemský svět. V kalvinismu, puritanismu a pietismu se stává prostředkem metodicky vedeného života a její součástí je především neúnavná práce, která je ve výkladu některých protestanských náboženství „způsobem jak překonat svět“. V kalvinismu se a. projevuje také konzumní zdrženlivostí jako protiklad záliby renesančního katolicismu v přepychu. Podle D. Riesmana vnitřně náb. řízený člověk kalvínského typu vede asketický způsob života, který se projevuje střídmostí a spořivostí, čímž přispívá k vytváření podmínek pro hosp. expanzi. Uspořené peníze nejsou vynakládány na obstarání přepychových věcí, ale jsou především základem nových investic umožňujících rozšířit obchodní a průmyslové podnikání. Vytváří se nová mentalita, kterou příslušníci protestantských církví, švýcarští a nizozemští kalvinisté, fr. hugenoti, skotští a angl. puritáni, mennonité aj. rozšířili do celé Evropy a do Ameriky. První kap. podnikatelé byli z těchto kruhů. Na význam a. z hlediska vývoje lidské kultury a společnosti poukázal I. Kant (Von mutmasslicher Anfang der Menschengeschichte), který považoval schopnost a., resp. zadržení žádosti, za projev lidské svobody. Proti světu přirozených žádostí staví člověk svůj vlastní svět svobodného rozhodování, svobodné volby, svobodně stanovených cílů. V tomto smyslu má a. podle Kanta zákl. význam pro kultivaci člověka, pro jeho citový, volní a rozumový vývoj. Princip a pořadavek a. se vyskytuje i v jiných kult. a náb. liniích nejen v záp. křesťanství. Silný důraz na a., ale ve specif. pojetí, lze nalézt ve vých. kulturách (viz bráhmanismus, buddhismus).
asceticism ascese Askese ascesi
Literatura: Fürstenberg, F.: Religionssoziologie. 1964; Riesman, D.: Osamělý dav. Praha 1969; Veblen, T.: The Theory of the Leisure Class. London 1899; Weber, M.: Aufsätze zur Religionssoziologie. Tübingen 1963.