Negativismus
negativismus – (z lat. negativus = odmítající) – odmítavý postoj obsahující vzdor nebo odpor vůči prosbě, požadavku či příkazu druhého, většinou z racionálního, resp. logického hlediska neodůvodněný. Může mít formu pasivní (nereagování, „neslyšení“), nebo aktivní (verbální zavrhování, popírání i zlostné reakce, agresivní výpady), což souvisí spíše s typem osobnosti. V lidské ontogenezi jsou uváděna dvě vývojová období, pro něž jsou negativistické projevy typické: věk od 2,6 do 3,6 roku a puberta. Obě tato období jsou spojena s vydělováním já, rozvojem sebevědomí, vůle, individuality. Zejm. v prvním dětském období může mít n. velmi bouřlivý průběh (nezvladatelné záchvaty vzteku a agrese) a může být systematický (odpověď „ne“ na jakoukoliv výzvu). U dospělých je n. často psychopatologickým symptomem, vyskytuje se u některých psychóz, oligofrenií, ale i u psychopatických a anomálních osobností, které principiálně nesouhlasí s nikým a ničím. V určitém soc. kontextu se jako n. jeví nebo je označován spol. autoritami i zdůvodněný a smysluplný odpor, který má eticky pozitivní hodnotu, ale staví se proti obecně přijatým nebo mocensky prosazovaným názorům, pravidlům jednání. V extrémních polit. režimech je někdy toto jednání klasifikováno jako soc.-patologické, což vede k zneužívání psychiatrie. Běžně ale platí, že výrazné projevy n., resp. projevy, které soc. okolí vnímá jako n., vedou ke snížení obliby, až k soc. isolaci takto se projevujícího jedince. Někdy je ovšem obtížné odlišit n. od spol. kritiky. Ve spol. kontextu se objevuje i protipól n. spočívající v zásadním přitakávání, souhlasu, což může být důsledek ztráty sebeidentifikace nebo permanentních obav ze soc. okolí. Může to ale být i přeexponovaná taktika „líbivého“ soc. jednání nebo projev silného oportunismu. Tento postoj je přijímán lépe než n., nevzbuzuje však spol. úctu, respekt. N. jako rys skup. chování je součástí kontrakultur a bývá systematickým a cílovým zaměřením protestních hnutí.
negativism négativisme Negativismus negativismo