Blaženost

blaženost – výraz pro maximální štěstí, v náb. smyslu pro požívání nebeských radostí (v křesťanství) či dosažení nirvány (ve vých. náboženstvích), což je stav bez starostí a útrap a bez fyzických bolestí, většinou očekávaný po smrti. B. je chápána jako odměna za pozemský život žitý podle pravidel náb. víry. V judaismu, křesťanství, islámu i v některých dalších náboženstvích je uspokojením všech potřeb člověka, kdežto v buddhismu, hinduismu a dalších vých. náboženstvích je naprostou absencí potřeb. V křesťanství je posmrtná b. podmíněna vykoupením, spásou. Představa věčné b. je pro věřící útěchou, pomáhá jim snášet utrpení a křivdy života, někdy i kvietisticky, smiřuje je s daným spol. řádem. Tento prvek pasivity vždy popuzoval spol. revolucionáře. Dosažení nebeské b. již na zemi se objevuje v utopii (místo ideálního života se většinou nazývá Eden). Lidská touha po spravedlnosti vyvažuje vizi věčné b. vizí odplaty za život v hříchu, kterou je věčné utrpení v pekle (viz též ráj a peklo). Touha po pozemské b. je obecně považována za silný vnitřní motivační impuls lidského jednání. V psychoanalýze vystupuje jako princip slasti, je ovšem spojována s pudovou silou libida, zatímco úlohou superega jako instance morálky je korigovat a potlačovat tuto touhu. Tradičně se ale uvažuje i o vyšší, duševní b., vznikající z překonání sebe sama. (Viz též hédonismus, štěstí, utilitarismus.)

happiness, beatitude gloire éternelle, béatitude Glückseligkeit beatitudine

Alena Vodáková
Olga Vodáková