Obyčej

Verze z 11. 12. 2017, 18:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

obyčej – komplexnější vzorec chování, který se vytváří opakováním určitých činností v určitých soc. situacích ve skupině s dlouhodobějším, kontinuálním trváním, většinou v lokální komunitě. O. jsou aktivity, které jsou přijímány a vykonávány jako samozřejmost, nejsou podrobovány opakovanému rozhodování a vážení účelu. Akceptování místních o. bývá vnímáno jako důležitý indikátor identifikace s daným společenstvím. Pojem o. se blíží angl. pojmu folkways, který rozpracoval W. G. Sumner (1906). Definoval je jako ty činnosti, které se v menší, ne příliš soc. strukturované komunitě ustálí jako obecně přijímaný vzor chování, podléhající soc. kontrole. Na rozdíl od mravů (mores) podléhají o. méně přísné soc. kontrole a nebývají postaveny na abstraktním principu; jsou pouze ustáleným zvykovým chováním, které přijala za své celá komunita, které je obecně považováno za správné. Na jeho základě se mohou ale mravy vytvářet a z nich pak mohou vznikat instituce, právo. Sumner považoval folkways za zákl. pojem, věřil, že život společnosti spočívá v podstatě v jejich vytváření a vykonávání a že věda o společnosti má být postavena na jejich studiu. Sumnerova klasifikace a celý jeho přístup byly později kritizovány jako umělé a zjednodušující, uvedené pojmy jako vágní, empir. špatně verifikovatelné. Zejm. moderní s-gie, kult. a soc. antropologie už na nich příliš nestavějí, i když je terminologicky běžně používají.

V čes. jazykovém prostředí není pojem o. jasně vymezen. Prakticky ve stejném významu se používá termín zvyklost, někdy i zvyk, který bývá vztahován i k individ., nejen ke skup. jednání. Jako synonymum o. se používá i pojem mrav, který ale zejm. v plurálu (mravy) vyjadřuje komplexnější charakteristiky chování. O. jsou chápány převážně jako dílčí aktivity nebo svérazný rys chování nějaké komunity (např. pořádání pravidelných slavností, specif. forma zásnub a svateb, způsob oblékání pro určité příležitosti, stolování, bydlení apod.). O. v tomto smyslu se stávají součástí životního stylu a místní tradice, zčásti jsou na nich postavena specifika místní kultury. Bývají také charakteristickými znaky etnik, resp. etnických společenství, které je odlišují od jiných (výrazné je to v případě národnostních menšin). Na o. lze pohlížet také jako na výraz určitých hodnotových důrazů a obecného konsensu v těchto důrazech. O. bývají obecně akceptovanou formou skup. reprezentace, demonstrací prestižní spotřeby, ritualizovaným aktem směny, daru, spol. konvencí. Prakticky všechny o. obsahují prvky rituálu. Někdy se z nich vytrácí původní účel, stávají se sebepotvrzením skup. identity, a to v jakémsi druhém plánu tím, že jsou skup. zvláštností, že se nikde jinde nevyskytují. Řada o. má náb. původ, byť už neuvědomovaný; v intencích teorie P. L. Bergera a T. Luckmanna lze říci, že mnohé o. obsahují prvky tzv. neviditelného náboženství.

folkways usage Brauch usanza, uso

Literatura: Sumner, W. G.: (1906) Folkways. Boston 1940.

Alena Vodáková