Poloha geografická

poloha geografická – (z řec. geógrafia = popis země) – zákl. kategorie všech subdisciplín geografie, vyjadřující umístění přír. i kult. lokalit, sídel, domů a jiných objektů v prostoru, resp. jejich prostorové vztahy vůči jiným lokalitám, objektům, podmínkám existence. Absolutní či obecná (matem.-zeměpisná) poloha se vyjadřuje geogr. souřadnicemi, tj. stupni zeměpisné šířky a zeměpisné délky. Poloha relativní udává stupeň exponovanosti, výhodnosti či nevýhodnosti umístění v určitém regionu, centrality či perifernosti (viz okruhy kulturní). Z hierarchického hlediska lze sledovat makropolohu (např. vztah vůči mořím, kontinentům, pohořím) a mikropolohu (tzv. topografickou či místní polohu, vztah vůči lokálním podmínkám terénu, mikroklimatu, zdrojům vody apod.). Vztah k různým prvkům geografického prostředí je vyjádřen fyzickogeogr. polohou. Týká se např. rozmístění obyv. a sídel vzhledem k jejich vzdálenosti od pobřeží, splavných úseků říční sítě, vzhledem k nadmořské výšce, k převládajícím větrům, vegetačnímu krytu apod. Z hlediska možných spojení je důležitá dopravně-geogr. poloha, zejm. u přístavů, ústí řek či průplavů, zázemí center osídlení či výroby. Lze ale definovat i polit., geogr. a kult.-geogr. polohu vzhledem k polit. a kult. centrům (viz též mobilita prostorová, mapa mentální). Všechny sledované p.g. lze studovat z hlediska souvislostí s charakterem populace, soc. struktury a soc. dějin. Předpoklad silného podmiňování spol. jevů p.g. se v historii s-gie zformoval jako geografický determinismus a vyústil v geopolitiku.

geographic position, geographic location situation géographique geographische Lage posizione geografica

Literatura: Dvorský, V.: Poloha měst v Čechách. Časopis Čes. muzea, 90, Praha 1916; Kielczewská-Zaleská, M.: Geografie osadnictwa. Warszawa 1972.

Eva Heřmanová