Mobilita prostorová
mobilita prostorová – (z lat. mobilitas = pohyblivost, rychlost) – pohyb obyv. v geogr. prostoru z důvodů uspokojování potřeb v nejširším významu tohoto pojmu. M.p. není jenom prosté fyzické přemístění, ale též proces výběru místa. Jako součást prostorového chování je m.p. spojena s organizací a využíváním prostoru, emocionální vazbou k objektům či prostorovým celkům apod. Je možné vymezit určité formy, resp. typy a podtypy m.p.. Např. podle kritéria návratnosti a pravidelnosti pohybu lze rozlišit migrace jako jednorázová přestěhování, pravidelné pohyby (periodické, kyvadlové), jako je dojížďka do zaměstnání a škol, a nepravidelné pohyby (návratové), což je dojížďka za nákupem potravin i nepotravinářského zboží a za službami vyšší vybavenosti a také krátkodobé (víkendové aj.) rekreační a dlouhodobé rekreační cesty, dlouhodobé cesty pracovní, studijní apod. M.p. se vyvíjí v závislosti na množství faktorů (resp. skupin faktorů). K nejpodstatnějším patří: a) faktory strukturální, tj. demogr., soc., ekon., biol. a j. charakteristiky obyv., b) geogr. rozmístění obyv. v území ve vztahu k úrovni urbanizace, hierarchii sídel, vzdálenosti bydliště a pracoviště, příp. jiného místa uspokojení dalších potřeb, c) dosažená úroveň ekon. a soc. rozvoje dané oblasti nebo státu (životní úroveň, vybavenost dopravou, sítí služeb, stupeň motorizace aj.), ovlivňující vznik a úroveň potřeb a způsobů jejich uspokojování a také hodnotové orientace, soc. normy. Mezi jednotlivými typy m.p. existuje řada komplikovaných souvislostí (návaznost, propojenost, vzájemné doplňování, zastupitelnost), které se v čase prohlubují. Některé typy m.p. mají důležitou úlohu ve vytváření regionů. Podle rozsahu působnosti a relativní uzavřenosti či otevřenosti procesů je možno hierarchizovat je do několika řádů: mikro, mezo, makro. Pohyby obyv. jsou vázány na prostor různého řádu i charakteru, např. na městskou čtvrť, celé město, aglomeraci, kraj, stát apod. Podle vzdálenosti a směru lze rozeznávat pohyby mezinár. či vnitrostátní, vnitroměstské a mezi městy, z venkova na venkov, z venkova do města, z města na venkov apod., resp. na dlouhé nebo krátké vzdálenosti, vůči jádrům či střediskům (dostředivé a odstředivé), podle času (pravidelné – nepravidelné; návratné – nenávratné), procesu rozhodování (dobrovolné – vynucené), počtu a soc. charakteru zúčastněných (individ., skup., hromadné, rodinné, apod.), příčiny (ekon., soc., přír. atd.), volby cíle (konzervativní, novátorské) atd. Uvedeným typům pohybů je při studiu m.p. věnována největší pozornost. Statistika obvykle registruje jen ty, při nichž dochází k překročení administrativní hranice územních celků, migrace a pravidelné pohyby. Nepravidelné pohyby je možno zkoumat pouze spec. šetřeními.
Z dostupných informací lze soudit, že m.p. celkově narůstá (i díky mobilitě soc. a profesní), což je součástí dynamizace vývoje lidské společnosti. Roste prostorový rámec mobility i diferenciace jejích typů, mění se její celková struktura, vzniká tendence kumulovat uspokojování potřeb a naplňovat životní děje jednou návratnou cestou. Otázku růstu m.p. rozpracovává např. am. geograf W. Zelinsky. M.p. vstahuje především ke změnám demografického chování. Diskutuje souvislosti mezi různými typy mobility a průběhem procesů urbanizace, industrializace a modernizace v prostoru a čase. Problematiku m.p., často zužovanou na pouhou migraci, studují představitelé různých vědních disciplín: geografové, sociologové, demografové, soc. psychologové, ekonomové aj. Geografové spojují toto studium především s prostorovým formováním organizace společnosti, s rozvojem systému osídlení apod. S-gie se soustřeďuje zejm. na migraci ve vztahu k jejím dopadům na změnu soc. struktury daných území, modifikaci životního stylu i k průběhu adaptačního procesu u přistěhovalých osob. Studuje motivaci k m.p., proces rozhodování, individ. aspirace, které s ní lidé spojují. Interpretuje ji v souvislosti s konceptem osobní kariéry, s fází životního cyklu apod. Specif. s-gickou doménou je studium vztahů mezi prostorovou a soc. mobilitou. Výzkumy m.p. a celá teorie prostorového chování jsou důsledkem stále zřejmější snahy o kooperovaný multidisciplinární postup v této oblasti.
spatial mobility mobilité spatiale räumliche Mobilität, geographische Mobilität mobilità nello spazio fisico
Literatura: Anděl, J. – Bičík, I.: K některým problémům geografické mobility obyvatelstva. In: Acta Universitatis Carolinae, Geografica, Supplementum. Praha 1980; Ravenstein, E. G.: The Laws of Migration. Journal of the Royal Statistical Society, 1885; Zelinsky, W.: The Hypothesis of the Mobility Transition. Ekistics, 192, 1971.