Polyandrie: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[příbuzenství nepokrevní]].
 
<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[příbuzenství nepokrevní]].
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Justoň Zdeněk|Zdeněk Justoň]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Justoň Zdeněk|Zdeněk Justoň]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Justoň Zdeněk]]
 
[[Kategorie:Aut: Justoň Zdeněk]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:Terminologie/pohlaví, rodina, životní cyklus]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 18:03

polyandrie – (z řec. polys = mnohý; anér = muž, 2.p. andros) – příbuzenské pravidlo, které umožňuje, aby se žena provdala za několik mužů. Znamená to, že rodinu v takovém případě tvoří žena, dva a více mužů a děti. P. je zvláštním případem polygamie, obecného příbuzenského pravidla, které umožňuje, aby jedna osoba žila v manželství s několika jedinci opačného pohlaví. P. je velmi vzácný případ nepokrevního příbuzenství a je známa především u některých asijských kultur (Tibet, Indie) a z Tichomoří. Většinou se aplikuje v případech sňatku s několika bratry, jako např. u Todů z již. Indie, kdy žena žije s každým mužem asi deset dní. Otcem prvního dítěte je nejstarší bratr, otci dalších jsou bratři v sestupném věkovém pořadí bez ohledu na to, kdo je skutečným biol. otcem dítěte. Ve většině případů, kde se p. vyskytuje, nejde o obecné matrimoniální pravidlo, ale o místní řešení specif. spol. situace. L. Cooper poukázal na skutečnost, že jde vždy o marginální společnosti (lovci lebek z Asámu, izolovaná společenství v Tibetu apod.). P. spolu s pravidly levirátu a sororátu vedly často ke spekulativní domněnce o dávné existenci skup. manželství, kdy sňatek uzavírala skupina mužů (bratrů) se skupinou žen (sester). Etnologicky ani hist. nebyl zaznamenán žádný případ takového manželství.

polyandry polyandrie Polyandrie poliandria

Literatura: viz příbuzenství nepokrevní.

Zdeněk Justoň