Ženy v sociologii
ženy v sociologii – téma, které nabývá na významu v souvislosti s ustavením a rozvojem feministické sociologie jako specif. s-gického paradigmatu. Je nesporné, že s-gie se konstituovala jako „mužská věda“, a to nejen v tom smyslu, že u jejího zrodu stáli téměř výhradně muži, ale také v tom smyslu, že od počátku reprezentovala mužské vidění soc. světa, mužskou optiku. Předpoklad existence specif. mužské a ženské optiky nejen není v rozporu s obecnými předpoklady s-gie vědění, ale je dokonce do té míry triviální, že je téměř nepochopitelné, že v klasické s-gii vědění obsažen není. Objevuje se pouze v misogynně orientovaných dehonestujících úvahách o „ženské logice“ (např. u nás u Emanuela Chalupného). George Ritzer tvrdí, že s-gie až do 60. l. 20. st. nebyla ani dotčena feministickými idejemi a že „otcové zakladatelé“ pro specifikum ženského pohledu na svět, ba pro celou ženskou otázku neměli valného porozumění. Existují však nesporné výjimky – John S. Mill se v práci O nevolnictví žen (1869) tématem útlaku žen zabýval, Engelsova práce O původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884) se pokládá za klasické dílo, jež feministickou s-gii dodnes inspiruje, postavením ženy se velmi často ve svých esejích zabýval Georg Simmel. Nadto nelze popřít význ. vliv žen na „otce zakladatele“ jako jejich spolupracovnic, opor a inspirátorek (v krajní podobě jde o případ Comtův, který celé své druhé vývojové období zasvětil tvorbě s-gického kultu Clotildy de Vaux, známa je role Jenny Marxové v Marxově životě, Marianna Weberová spolu s Karlem Jaspersem vytvořila tzv. heidelberský mýtus o Maxu Weberovi atd.).
Mary Jo Deegan s vědomím, že její práce je velmi jednostranně orientována na anglosaský kult. a jazykový okruh, uvádí několik desítek žen, které přispěly k rozvoji s-gie, ačkoliv jejich přínos většinou nebyl doceněn nebo byl dokonce (jako tomu bylo v případě chicagské školy) vědomě zamlčen. Deeganová dělí působení žen v s-gii na 5 etap. 1. Období profesionálního sebevymezování žen jako socioložek (1840–1890): Tomuto období předchází působení několika žen, které přímo ovlivnily s-gické myšlení, zejm. Madame de Staël, jejíž práce o literatuře ve vztahu k soc. institucím (1808) je pokládána za výchozí spis s-gie literatury, a brit. autorka Josephine Butlerová, která se poprvé systematicky zabývala fenoménem prostituce. Mezi tzv. „founding sisters“ (termín „founding mothers“ Deeganová odmítá pro emocionální konotaci pojmu mateřství) s-gie vůbec, nejen s-gie feministické, patří především Harriet Martineauová, která do USA uvedla ve svém překladu a zkrácení Comta a která sepsala obdobný s-gický cestopis po am. společnosti jako A. Tocqueville. V r. 1887 byl udělen vůbec první doktorát v oboru s-gie, a to ženě – Rose Firestoneové na univerzitě ve Woodsternu. V tomto období působila také Charlotte Parkin Gilmanová, autorka význ. práce Women and Economics (1898). Gilmanová použila jako jedna z prvních také beletristické postupy k prezentaci své soc. teorie, zejm. v dílech The Yelow Wallpaper (1892) a v utop. novele Herland (1915).
2. Období zlatého věku žen v s-gii (1890–1920): V tomto období působí několik význ. socioložek, např. Anna Garlin Spencerová, Betrice Webbová, Marion Talbotová, především však Jane Addamsová. Addamsová je tvůrkyní osobité koncepce, jejímiž pilíři jsou dvě ideje – idea tzv. kult. feminismu (teorie, která tvrdí, že tradičně vymezené ženské hodnoty jsou ve vztahu k obdobně vymezeným hodnotám mužským vyšší, superiorní) a tzv. kritického pragmatismu (teorie vědy, podle níž zejm. soc. vědění musí být aplikovatelné a má být aplikováno na řešení každodenních problémů). Několik socioložek se etablovalo také v akademickém světě, např. a zejm. na univerzitě v Chicagu. Vznik tzv. chicagské školy byl silně ovlivněn ženami v Chicagu působícími.
3. Temné období patriarchální nadvlády (1920–1960): Ženy jsou postupně vytlačovány z oboru, jejich profesionální uplatnění zejm. v teor. s-gii je nemožné, proto přecházejí do oborů příbuzných, hlavně do psychologie a antropologie, a soustřeďují se na aplikovanou s-gii, zejm. na sociální práci. Protože až do 30. l. byly výpočetní činnosti v s-gii pokládány za inferiorní, stala se s-gická statistika a dokonce téměř celá am. demografie na čas doménou žen. Když však byly kvant. metody mužsky redefinovány jako prestižní disciplína, byly odtud ženy postupně vytlačeny. Některé význ. socioložky se provdaly za neméně význ. sociology, takže se v dějinách s-gie objevují známé manželské dvojice (např. Jessie a L. L. Bernardovi, Helena a Everett Hughesovi, Alice a Peter Rossiovi, Helene a Robert Lyndovi, později Brigitte a Peter Bergerovi aj.). V tomto období se ustavují základy specif. feministické epistemologie, postupně se utvářejí ženské invisible colleges atd.
4. Období rozvoje feministické s-gie jako specif. paradigmatu (1960–dodnes): Postupně se rozvíjí vnitřně diferencovaná feministická s-gie jako součást širšího feministického hnutí, avšak profesionálně jednoznačně definovaná. Přes vnitřní diferenciaci feministické s-gie jsou socioložky této orientace spojeny jednak tím, že navazují na společnou tradici (zejm. na ideje J. Addamsové), jednak odporem ke klasifikaci, kategorizaci a dichotomizaci, která prý je příznačná pro mužskou epistemologii. Feministická s-gie má být multilektická (nikoliv pouze dial.), v pozitivním smyslu eklektická a komplementaristická. K rozvoji a institucionalizaci feministické s-gie velmi přispělo ustavení profesionálního společenství Sociologists for Women in Society (1969) a založení samostatného časopisu Gender and Society (1987). K nejvýzn. socioložkám patří Jessie Bernardová (1903), která zejm. pod vlivem holocaustu, jenž zpochybnil její víru v možnosti lidského vědění, přešla od akademického pozitivismu k feminismu, autorka American Family Behavior (1942), The Sex Game (1968) a zejm. The Future of Marriage (1982), tvůrkyně pojmu „feministické osvícenství“. Dále nutno zmínit Dorothy E. Smithovou (1926), autorku vlivné práce A Sociology for Women (1979), která se v posledních letech prosadila také jako význ. teor. socioložka (The Conceptual Practices of Power: A Feminist Sociology of Knowledge, 1990, a Everyday World as Problematic: A Feminist Sociology, 1987).
Ne všecky ženy působící v s-gii však jsou či byly feministicky orientovány. Např. Hannah Arendtová nejen že nebyla feministka, ale dokonce se zabývala specif. „mužskou“ tematikou (vznikem totalitních systémů), podobně jako Theda Skocpolová, která se zabývá problematikou revoluce, soc. hnutí a státu a je význ. reprezentantkou hist. a komparativní s-gie. Charles Lemert v reprezentativní antologii Social Theory. The Multicultural and Classical Readings (1993) řadí mezi soc. teoretiky nejen socioložky-profesionálky, ale také význ. esejistky a spisovatelky (např. Simone de Beauvoirovou, Virginii Woolfovou aj.). Některé socioložky se staly prezidentkami Americké sociologické společnosti (Dorothy Thomasová –1948, Mirra Komarovská –1973, Alice Rossiová –1978, Matilda White Rileyová –1986, Joan Huberová –1989), tři jsou dokonce nositelkami Nobelovy ceny míru (Jane Addamsová –1931, Emily Green Balchová –1945 a Alva Myrdalová –1982). Několik am. socioložek napsalo velmi dobré učebnice s-gie (např. Beth B. Hessová a Elizabeth W. Marksonová), v nichž je feministické hledisko vyjádřeno.
V čes. s-gii působilo a působí několik význ. ženských osobností. Nepřímo se v s-gii angažovala Alice Masaryková, za první republiky a po 2. svět. válce se s-gií zabývala Juliana Obrdlíková a Soňa B. Obrdlíková. V 60. l. se o znovuustavení s-gie význ. zasloužila Irena Dubská, první šéfredaktorka Sociologického časopisu. V 60. až 80. l. v oboru působila pozitivně i negativně Blanka Filipcová (s-gie životního způsobu), mimo oficiální struktury pracovaly Jiřina Šiklová, Eliška Freiová a další. Po r. 1989 začaly feministickou orientaci v naší s-gii rozvíjet Jiřina Šiklová (gender studies), Jiřina Šmejkalová-Stricklandová (cultural studies, souvislosti feminismu a postmoderny) a Marie Čermáková.
women in sociology femmes en sociologie Frauen in der Soziologie donne in sociologia
Literatura: Deegan, Mary Jo: Women in Sociology. A Bio- Bibliographical Sourcebook. New York 1991; Lemert, Ch.: Social Theory. The Multicultural and Classical Readings. Boulder Colo., Mont. 1993; Ritzer, G.: Contemporary Sociological Theory. New York 1983.