Adopce
adopce – (z lat. adoptio = přijetí za vlastního, odvozeno od adoptare = přibírat) – obecně osvojení, přijetí někoho nebo něčeho za vlastní. V legislativě jde o přijetí návrhu zákona, jinak (běžněji) se a. rozumí formální nebo neformální akt, kterým dospělý jedinec, manželský pár nebo skupina lidí, rod přijímá za vlastní nespřízněnou osobu a poskytuje jí tím status a práva pokrevního potomka, člena skupiny, rodu. Dnes je a. jednou z forem náhradní rodinné výchovy, vedle pěstounské péče a opatrovnictví. Adoptující přebírá povinnosti i práva biol. rodičů dítěte, definované většinou právní normou (Zákonem o rodině). Způsobilost k osvojení prověřuje většinou specif. státní instituce, tzn. že a. podléhá spol. kontrole. Vyskytují se 2 varianty, resp. stupně a.: buď se mění jen příjmení dítěte na příjmení osvojitelů, nebo jde o tzv. nezrušitelné osvojení, kdy se do matriky narozených vpisuje namísto jména biol. rodičů dítěte jméno jeho osvojitelů. Soc. smyslem a. je začlenění osob, které ztratily svou primární soc. skupinu (většinou rodinu), do náhradní skupiny stejného typu, umožňující normální průběh socializace jedince. Pomocí a. se většinou zároveň utváří či dotváří rodina tím, že je doplněna o chybějícího člena. Problémem a. je adaptace osvojeného na nové prostředí (zejm. u starších jedinců) a někdy i adaptace členů rodinné skupiny na jeho příchod. Dnešní velký zájem o a. dětí ve vyspělých zemích souvisí s poklesem porodnosti při současném zvýšení sňatečnosti a s růstem hodnoty dítěte v emocionálním životě lidí.
adoption adoption Adoption adozione
Literatura: Marmier, M. P.: Sociologie de l'Adoption. Paris 1969.