Antagonismus (MSgS)
antagonismus (MSgS) je soubor negativních a nepřátelských postojů, pocitů a hodnocení, vznikajících: 1) na základě objektivních rozporů zájmů jednotlivců či skupin ve společenském procesu; 2) na základě minulých rozporů nebo konfliktů; 3) na základě působení ideologie. Psychologickým předpokladem vzniku antagonismů jsou frustrace, nesoucí náboj agrese. Antagonismus jako soubor negativních postojů a hodnocení, je-li nějakým způsobem objektivován, přerůstá v konflikt (viz konflikt a teorie konfliktu).
V literatuře je termínů antagonismus a konflikt často užíváno komutativně, jejich místo a funkce v sociálním procesu a interakci jsou pojímány různě, podle zaměření jednotlivých autorů. Antagonismus je většinou situován ve sféře postojů, konflikt ve sféře jednání.
Velkou pozornost termínu antagonismus věnovala zejména marxistická literatura. V dosavadní marxistické literatuře je význam termínů antagonismus a konflikt posunut z roviny postojů a jednání do roviny objektivní, redukován na určitý typ rozporů, protikladů zájmů nebo společenských tříd.
- Nejrozšířenější hledisko, zejména v různých příručkách a učebnicích marxistické filosofie, chápe antagonismy jako rozpory charakteristické pro třídní společnosti, jako rozpory založené na „nesmiřitelných zájmech nepřátelských tříd, které se řeší jen násilně, tj. revolučním třídním bojem nebo válkami“ (M. Rozental, P. Judin). Redukován na rozpor nejvyššího stupně ostrosti, jemuž odpovídá ve sféře jednání třídní boj (viz třídy a třídní boj), je antagonismus lokalizován výhradně do třídních společností. V socialistické společnosti, kde podle tohoto pojetí po zániku antagonistických tříd vládne jednota a harmonie zájmů a kde tedy není pro antagonismy ani pro konflikty prostor, ztrácejí tyto pojmy poznávací hodnotu a v literatuře pojednávající o problematice socialistické společnosti se těchto termínů prakticky neužívá kromě výše uvedeného významu.
- V novější marxistické literatuře je termín antagonismus užíván k „označení postoje příslušníků třídy nebo seskupení třídního charakteru, který nějakým způsobem odráží konfliktnost vzájemných vztahů“ (Z. Bauman). Vnějším projevem, manifestací tohoto antagonistického postoje, je třídní boj. Antagonismus v tomto pojetí vzniká na základě konfliktu zájmů, který je objektivní. Termín objektivní konflikt nebo konflikt v tomto schématu supluje pojem rozpor nebo protiklad, užívaný v této souvislosti jinými autory.
- Někteří autoři užívají k charakteristice určitých momentů sociálního procesu a sociální interakce termínu antagonismus v širším a mnohostrannějším významu, než bylo v tradici dosavadních učebnic a příruček zvykem, aniž se přitom zříkají univerzální teoretické kategorie rozpor. „Antagonismus vzniká rozdílným definováním vlastních systémů hodnot a předpojetím pramenícím z pocitu ohrožení“, je „souborem negativních postojů a hodnocení, které mohou vést k činnostem směřujícím k eliminaci nebo podřízení protivníka“, „může vzniknout na základě objektivní rozdílnosti zájmů“ (J. Szczepański).
Pojetí uvedené sub. 1. ztotožněním antagonismů s určitými konkrétními typy rozporů, redukcí antagonismů na jeden z jeho typů se vystavuje nebezpečí, že zmizení, likvidace nebo transformace tohoto typu se bude jevit jako zmizení této formy postoje (nebo interakce v případě konfliktů) vůbec. Ve světle takového pohledu se pak společnost musí jevit eschatologicky, nereálně, jen jako společnost souladu, harmonie a spolupráce. Případné antagonistické postoje se v podobném pojmovém systému jeví buď jako importované zvenčí, nebo jako přežitky minulosti.
Pojetí uvedené sub. 2. v podstatě operuje podobnými schématy jako pojetí prvé. Je zdůrazněn třídní aspekt antagonismu a konfliktu. Avšak: a) třídní aspekt nevyčerpává celou problematiku antagonismů a konfliktů, třídní antagonismus a třídní boj jsou pouze jednou z forem antagonismů a konfliktů, i když v určitých obdobích a v určitých sociálních strukturách formou dominující; b) antagonismus nevzniká jen na základě toho, co je v tomto pojetí označováno jako objektivní konflikty; a i v případě, kdy antagonismus na podobném základě vzniká, je tento základ pouze podmínkou, sice podstatnou, ale nikoli postačující k jeho vzniku; c) přesunutí termínu konflikt do objektivní roviny, kde nahrazuje dosud všeobecně užívaný pojem rozpor, je problematické, neboť s sebou nese přinejmenším terminologické potíže při pojmovém postižení antagonistického postoje objektivovaného v rovině chování a jednání, v sociologické literatuře obvykle označovaného jako konflikt. Třetím členem schématu je: 1) konflikt v rovině objektivní; 2) antagonismus v rovině postojů, může pak být v rovině chování; 3) jen třídní boj nebo některá jiná dílčí forma konfliktu.
Nejproduktivnějším pojetím se zdá být pojetí sub. 3., které neredukuje antagonismy a konflikty na některý z jejich typů a které chápe rozpor jako kategorii univerzální, antagonismus umisťuje do sféry postojů a konflikt pojímá jako objektivaci určitých rozporů a antagonistických postojů ve sféře jednání. Antagonismus vzniká na základě:
- Rozporů zájmů, zejména zájmů třídních, které v třídních systémech modifikují ostatní rozpory, antagonismy a konflikty. Kromě antagonismu třídního existuje však i v třídních společnostech množství různých typů antagonismů, plynoucích např. z rozporů různých skupinových zájmů, povolání, rozporů národnostních, rasových, politických apod. Tato skupina antagonismů vznikajících na základě aktuálních rozporů zájmů se nazývá antagonismy reálnými.
- Antagonismy mohou vznikat nejen na základě aktuálních rozporů, ale i na základě tradice minulých rozporů a konfliktů, uchovávané ve skupinových pocitech, autostereotypech a heterostereotypech. Tato skupina antagonismů nejrůznějšího druhu je nazývána antagonismy tradičními.
- Skupina antagonismů, které nevznikají ani na základě objektivního rozporu, ani na základě tradice, ale jsou výsledkem ideologického působení na hodnotové orientace jednotlivců a skupin, se nazývá antagonismy ideologickými. Pro druhý a třetí typ antagonismu bývá někdy užíváno názvu antagonismy nerealistické, oproti typu prvnímu, antagonismům realistickým. Tato typologie je užívána i k rozlišování konfliktů. Psychologickým předpokladem vzniku všech typů antagonismů, zejména však typu ideologického, jsou pocity nespokojenosti s vlastním životem, nesplnění různých očekávání a cílů apod., pro něž mohou antagonismy a konflikty sloužit jako kanály realizace, přenosu nebo odreagování vzniklého napětí.
Literatura: viz konflikt
Viz též heslo antagonismus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)