Arbitr
arbitr – (z lat. arbiter = svědek, rozhodčí) – v běžném jazyku jedinec plnící ve společnosti (obvykle však v malé skupině) roli experta, schopného svou neformální autoritou rozhodovat spory týkající se podružných, ale i závažných otázek, nalézat řešení v situacích, pro něž v dané kultuře neexistují efektivní vzory chování, a demonstrovat klasický, vyvážený výkon určité spol. či odborné role. Na roli a. mohou jednotlivci aspirovat a usilovat o ni, ale stávají se jím teprve faktem uznání ze strany kolektivu nebo alespoň jeho podstatnější části. A. tedy nejsou osoby, které rozhodují sporné situace na základě své mocenské pozice, z titulu formální autority, nebo prostě proto, že si tuto funkci uzurpují. Obecně se role a. vztahuje ke všem situacím, které mohou ve spol. dění nastat, avšak ne ve všech oblastech je její potřebnost uznávána a ne každý a. svou roli zvládá v širším rozsahu. Problémy vysoce formalizovaných oblastí života (např. práva) jsou obvykle rozhodovány jinými formami než působením morální autority jedince, byť to není vyloučené (za specif. podobu a. by bylo možné považovat ombudsmana). Klasickou doménou a. jsou otázky estetiky, umění, morálky, etikety, tzv. dobrých mravů a dobrého chování, jednání ve vypjatých a nepřehledných životních situacích. Klasickým vzorem a. byl římský básník Petronius, který měl velký vliv i ve světě elegantního chování. V určitých kult. situacích vystupuje role a. výrazně do popředí. Je to zvl. v období spol. krizí a přechodů, kdy je třeba reagovat na nové podněty a hledat kult. přijatelné odpovědi na nové otázky. Výkon funkce a. je kult. a soc. podmíněn a každá kultura a každá soc. skupina obvykle hledá a., kteří optimálně vyjadřují její mentalitu i zájmy. A. působili ve všech dosud popsaných kulturách a společnostech. Jsou význ. tvůrci veřejného mínění a jako obvykle výrazné osobnosti jsou schopni měnit ustálené představy o světě, životě a jeho hodnotách.
arbiter arbitre, juge Arbiter arbitro