Arkádie
Arkádie – (z Arkadikos, názvu části území Řecka, chudé země s velmi prostým způsobem života) – pojem z oblasti utopie, převzatý z antické literatury (vyskytuje se např. u Vergilia) a představující ideální svět, společnost, „říši dokonalé blaženosti a krásy“, nové „vtělení nevýslovného štěstí“, místo „sladce smutné melancholie“, zemi ideální pastorální blaženosti. A. na rozdíl od Edenu (ráje) a od Eldoráda (země zlata) je světem přirozenosti člověka nedotčeného civilizačními změnami. A. je tedy předobrazem společnosti prostých lidí s jednoduchými vzájemnými vztahy, kteří se věnují především zemědělským činnostem a pastevectví. Smysl života nespatřují v sebeobohacování či ve vynikajícím postavení, v polit. moci nebo v materiálních hodnotách. Rozvíjejí především duchovní vlastnosti a většinu volného času věnují hudbě, poezii, zpěvu a rozhovorům o smyslu lidského života. Jejich zákl. vlastností je radost z prostého faktu žití, z hledání prostoty, jednoduchosti, dobra, krásy, spravedlnosti, přátelství a lásky. V A. nejsou soc. rozdíly. Lidé se od sebe liší pouze mírou nadání a intenzitou prožitku životního štěstí. Zájem o A. probudil v renesanci. Sannazaro (1502) svým spisem Arcadia, který byl později často zmiňován v esejistické utop. literatuře. Ovlivnil také pojetí romantického návratu k přírodě J. J. Rousseaua.
Arcadia Arcadie Arkadien Arcadia
Literatura: Bloch, E.: Prinzip der Hoffnung. Frankfurt a. M. 1977; Lepenies, W.: Melancholie und Gesellschaft. Frankfurt a. M. 1969.