Autokracie
autokracie – (z řec. autokrator, to z autos = sám, kratos = síla) – též samoděržaví – nejzřetelnější pojmové opozitum k demokracii, koncept vlády propojující tři hist. nejbližší konkurenční termíny: tyranii, odkazující k uzurpaci moci nad svobodnými a k jejímu nespravedlivému výkonu, despocii, poukazující zejm. na moment neohraničené moci panovníka nad nesvobodnými, a monokracii, týkající se vlády jedné osoby. A. je v tomto smyslu nejradikálnější; týká se situace, kdy se jedna osoba prohlásí za jediný zdroj a jediného vlastníka spíše než držitele moci. Tato moc není odvozena od jiných, není nikomu odpovědná a v ničem omezená. Vedle autokrata není jiný zdroj autority a legitimity. V moderním pojetí, vzhledem k tomu, že neexistuje empir. příklad vyhraněné a. a výkon moci nikde nevybočuje z rámce ústavy nebo konvencí, označuje a. moc ve státu či uvnitř institucí vykonávanou bez ohledu nejen na mínění odpůrců, ale i vlastních stoupenců a přívrženců. Definuje krajní pól kontinua polit. režimů od autoritářství k demokracii.
autocracy autocratie Autokratie, Selbstherrschaft autocrazia
Literatura: Arendt, H.: The Origins of Totalitarianism. Cleveland 1966; Čermák, V.: Otázka demokracie, sv. 1. Demokracie a totalitarismus. Praha 1992; Dahl, R. A.: A Preface to Democratic Theory. Chicago 1963; Friedrich, C. J. – Brzeziński, Z. eds.: Totalitarian Dictatorship and Autocracy. Cambridge 1966; Popper, K. R.: The Open Society and its Enemies. London 1945; Wittfogel, K. A.: Oriental Despotism: a Comparative Study of Total Power. New Haven 1957.