Chování organizační
chování organizační – druh, typ chování, vázaný na činnost a postavení lidí v organizacích, který se stal mezioborovým polem studia. Ch.o. je svázáno s interakcemi, postoji a jednáním jednotlivců, skupin a struktur uvnitř organizace a cílem jeho studia je zvýšit organizační efektivitu a spokojenost jejích členů. Jde o aplikovanou behaviorální vědu, která se jako svébytná konstituovala v rámci věd o řízení v USA na konci 70. l. a kterou lze charakterizovat: a) kontingenční orientací (neexistuje jeden univerzálně platný, nejlepší přístup k lidem v organizacích), b) aplikovaným zaměřením (hledá odpovědi na konkrétní otázky a způsoby jejich praktického řešení problémů), c) věd. základy opírajícími se o zázemí několika disciplín – soc. psychologie, orientované na chování jednotlivců a malých skupin a na psychol. účinky interpersonálních vztahů na osobnost jedince, s-gie, studující sociální interakci jednotlivců a spol. útvarů v org. kontextu, kult. antropologie, sledující kultury soc. útvarů ve vztahu k jejich vnějšímu prostředí, ekonomie, všímající si tvorby, oběhu, distribuce a spotřeby hmotných i nehmotných statků v organizacích, politologie, zajímající se o moc, konflikt a procesy rozhodování v organizacích, etiky, kladoucí si otázky o morálním smyslu a významu osobních a org. aktů a jejich důsledků na jednotlivce a společnost. Rámec ch.o. tvoří procesy: 1. individuální (exprese osobnostních rysů a postojů, percepce a atribuce, individ. řešení problémů, učení, motivace, stanovování cílů a výkonu, stres); 2. interpersonální a skup. (vnitroskup. dynamika, meziskup. dynamika, vedení lidí, komunikace, konflikty a vyjednávání); 3. vlastní organizační (organizace kultury, moci a polit. chování, definice pracovních míst, org. struktur, rozhodování); 4. změn (plánování profesního a kvalifikačního rozvoje, org. změny). Hierarchicky se někdy dělí na mikrochování (s důrazem na struktury a individ. procesy, malé skupiny a jejich vedoucí), a makrochování (zaměřené na větší subsystémy, organizace a jejich okolí).
organizational behaviour comportement d'organisation Organisationshandeln comportamento organizzativo
Literatura: Baron, A. R. – Greenberg, J.: Behavior in Organizations (Understanding and Managing the Human Side of Work). Boston 1991; Bowdich, J. L. – Buono, A. F.: A Primer on Organizational Behavior. New York 1990; Cummings, L. L.: Toward organizational behavior. Academy of Management Review, 3, 1978; Hellriegel, D. – Slocum, J. W. jr. – Woodman, R. W.: Organizational Behavior. St. Paul, MN 1992; Mitchell, T. R.: Organizational behavior. Annual Review of Psychology, 30, 1979; Robbins, S. P.: Organizational Behavior: Concepts, Controversies and Applications. Englewood Cliffs, NJ 1991.