Etnoarcheologie
etnoarcheologie – (z lat archaelogia, to z řec. archaios = starobylý; logos = řeč) – polohraniční disciplína využívající antropol. výzkumy současných lokálních společností s cílem získat empir. materiál, který by umožnil rekonstrukci hist. kultur a přispěl k adekvátní interpretaci archeologických pramenů. Přestože pojem e. užil již v r. 1900 J. W. Fewkes, k utváření e. jako relativně samostatné disciplíny došlo až v průběhu 60. l. 20. st. v souvislosti s rozvojem nové archeologie. E. zkoumá fungování sociokult. systémů z hlediska vztahů mezi materiální a symbolickou bází kultury v kontextu konkrétního ekologického prostředí. Zvl. pozornost je věnována tomu, jak se kult. normy, ideje a vzory chování promítají do materiální kultury dané společnosti, procesu jejich transformace z kontextu živé kultury do systému artefaktů, se kterými pracuje archeologie. Teor.-metodol. základy e. položili zejm. L. R. Binford, M. B. Schiffer, D. N. Stiles, J. E. Yellen, I. De Vore a R. A. Gould, kteří svými pracemi stimulovali celou řadu etnoarcheologických výzkumů jak společností předliterárních, tak společností moderních. Přestože se současná e. i nadále nachází ve stadiu utváření a hledá svoji specifiku, nepředstavuje pouze aplikaci antropol. metod v archeologii, ale svébytně orientovaný přístup, který výrazně přispívá k vysvětlení vzniku, vývoje a fungování hist. i současných společností.
ethnoarchaeology ethnoarchéologie Ethnoarchäologie etnoarcheologia
Literatura: Binford, L. R.: Nunamiut Etnoarchaeology. New York 1978; Gould, R. A.: Living Archaeology. Cambridge 1979; Kramer, C. ed.: Ethnoarchaeology: Implications of Ethnography for Archaeology. New York 1979.