Fajfr František
Fajfr František
v Humpolci (okr. Pelhřimov)
v Praze
Po ukončení gymnázia v Praze vystudoval na české Karlo-Ferdinandově univerzitě (viz Karlova univerzita v Praze) práva (absolv. 1915, JUDr. 1916) a zároveň filosofii (PhDr. 1921). Od roku 1922 pracoval ve Státním úřadu statistickém, kde působil až do roku 1961. Začínal zde jako referent pro školskou statistiku, později jako referent pro všechny statistiky VI. odboru, který v letech 1939–45 vedl. V květnu roku 1945 byl jmenován prozatímním vedoucím úřadu, předsedou Státního úřadu statistického byl jmenován 15. května 1946 s účinnosti od 28. října 1945. Stál v jeho čele do roku 1961, kdy byl tento úřad v rámci reorganizace spojen s Výborem lidové kontroly. V následujících letech se již jako soukromník věnoval svým filosofickým studiím, zajímal se o populační vývoj a živě i o aktuální politické reformy.
Fajfr se od mládí klonil spíše k levici (pocházel ze skromných poměrů, na studia si vydělával sám) a stal se také již za studií členem sociálně demokratické strany, politicky se však příliš neangažoval. Postupně se ocitl na levici sociální demokracie, byl v redakčním okruhu časopisu Čin, později Sociologické revue, od roku 1932 České mysli, byl členem Masarykovy sociologické společnosti, Sociálního ústavu ČSR a Společnosti pro studium menšinových otázek. Byl však rozladěn vnitropolitickým vývojem, zejména prosazováním partikulárních zájmů jednotlivých stran, po Mnichovské dohodě v září 1938 se uchýlil do soukromí a tento postoj nezměnil ani po okupaci českých zemí v březnu 1939, ačkoli v té době již zaujal jedno z vedoucích míst ve Státním úřadu statistickém. Od roku 1941 byl členem komunistické ilegální odbojové buňky, do KSČ oficiálně vstoupil v květnu 1945. Jako komunista zůstal v čele statistického úřadu i po únorovém převratu, takže paradoxně právě on, který vytvářel po osvobození právní rámec pro státní statistiku jako nezávislou a nepolitickou službu, jejímž úkolem by mělo být poskytovat vedení státu reálná data, sváděl v 50. letech nerovný boj s komunistickou mocí a v závěru života musel přihlížet degradaci statistické služby na de facto účetnictví ve službách plánovací komise. Pravděpodobně díky jeho pevnému postoji podpořenému okruhem stejně smýšlejících spolupracovníků se podařilo zabránit úplné devastaci statistické služby poté, co byli do Státního úřadu statistického v 50. letech dosazeni sovětští poradci. Fajfr rovněž i po únoru 1948 zůstal členem kuratoria Ústavu T. G. Masaryka, až do jeho zániku v roce 1954.
Pravděpodobně proto, že se Fajfr v nových podmínkách nemohl dále věnovat svým sociologickým a filosofickým zájmům, zaměřil svou pozornost k demografii. Díky jeho úsilí začal v roce 1959 vycházet časopis Demografie (šéfredaktorem tohoto časopisu byl pouze v letech 1959–61), do něhož také po svém odchodu do ústraní přispíval. Byl rovněž iniciátorem založení Československé / České demografické společnosti a jejím prvním předsedou (1964–69). Fajfr však působil také ve Státní populační komisi, vzniklé z jeho iniciativy (v letech 1957–63). Byl zástupcem Československa v Mezinárodním statistickém ústavu, jehož konferencí se účastnil (v roce 1959 byl správní radou zvolen členem komise statistických expertů), od roku 1947 zastupoval Československo na konferencích evropských statistiků, jejichž předsedou byl zvolen na roky 1959–61, zasloužil se o navázání úzké spolupráce s polským statistickým úřadem a polskými statistiky obecně.
Fajfr nepsal dlouhé stati, v jeho dílech se často prolínal pragmatický právnický přístup s přístupem filosofickým. V letech 1917–68 napsal 547 textů, značnou část z nich tvořily stati z toho okruhu statistiky, který v úřadu právě zajišťoval, recenze a informace o soudobé sociologické a filosofické produkci, případně glosy či komentáře. Byl ovlivněn Hegelem a Comtem, jako dobrý znalec Marxe často ironicky některé marxistické teze komentoval a odmítal (jak ve 30., tak v 50. nebo 60. letech); odmítal např. i teze o zákonech populačního vývoje v závislosti na společenskoekonomické formaci. Statistické studie publikoval zvláště ve Statistickém obzoru a ve Statistickém zpravodaji, od roku 1959 ve sborníku Demografie a statistika a také v časopise Demografie. V rámci svých demografických studií se zajímal o možnosti ovlivňování populačního vývoje, prosazoval pojetí demografie jako politické vědy. Při přípravě sčítání lidu v roce 1961 se aktivně podílel na vypracování specificky české koncepce censových domácností, která umožnila detailní studium struktur rodin a domácností. Již v 60. letech upozorňoval také na latentní problém budoucí cikánské otázky, upozorňoval na politikum, kterým populační vývoj jednotlivých regionů Československa i světa je a bude, na nedílnost kvantity a kvality populace. Dodnes se demografové vrací k jeho tezím o postavení demografie v systému věd.
Fajfrův zájem o sociologii vycházel z filosofických pozic blízkých T. G. Masarykovi, proto spolu s Emanuelem Rádlem na počátku 30. let podpořil Škrachovu kritiku sociologického objektivismu. Podle Fajfra „sociologie, resp. každá sociální věda [je] vlastně pokračováním společenského života, je sám ten společenský život, ovšem pokračující v jiné, totiž teoretické, literární formě.“ Z toho vyvozoval nejen právo, ale přímo povinnost sociologie zabývat se tím, co „doopravdy hýbe dnešní společností, [totiž] spor, konflikt sociální, srážka různých tendencí, zájmů, názorů a hodnot“, a jejich angažované uchopení, podobně jako Vasil K. Škrach. Tyto názory ovšem podle některých indicií způsobily, že pražská filosofická fakulta nepřijala Fajfrovu habilitaci a proto nikdy nevstoupil mezi univerzitní učitele.
Fajfr patří k opomíjeným osobnostem naší vědy. Asi proto, že nebyl příliš činný pedagogicky a že celý profesní život pracoval ve státní správě, část navíc ve velmi složitém období 50. let, hlásí se dnes k němu hlavně demografická obec, která oceňuje jeho zásluhy o propracování předmětu a objektu demografie jako vědní discipliny, zachování předválečné úrovně československé demografické statistiky v 50. letech, zabezpečení sčítání lidu v letech 1950 a 1961, založení časopisu Demografie a České demografické společnosti.
Bibliografie: Zdeněk Pavlík – Alena Šubrtová: František Fajfr: Život a dílo (Česká demografická společnost + Český statistický úřad, Praha 1993: 113–153).
Knihy: Masaryk a Comte (Okresní sbor osvětový, Kdyně 1925); Hegelova filosofie světové moudrosti (V. Petr, Praha 1940); Sčítání lidu, domů a bytů: Podklad pro zkoumání životní úrovně obyvatelstva (SEVT, Praha 1960; spoluautoři Zdeněk Jureček a Otto Ullman).
Studie: Stát a národ (Socialistické listy 2. 11. 1919); Ze soudobé sociologie francouzské (Česká mysl 1923); Dialektika u Hegela a Marxe (Index 1931); Bytová otázka (Statistický obzor 1931); Papež a cudné manželství (Čin 1931); Měl Hegel vliv na českou literaturu? (Česká mysl 1932); O míře koncentrace (Statistický obzor 1933); Rozdělení důchodu (Sociologická revue 1935); Beznáboženskost a plodnost (Čin 1935); Výdělečná práce žen a natalita (Čin 1935); Z české sociologie o národu (Čin 1935); Cyklus o marxismu (Čin 1936); Právní filosofie a filosofie (Česká mysl 1946); Základní otázky československého práva statistického (Statistický zpravodaj 1946); Třicet let československé statistiky (Statistický obzor 1949); Domácnost a rodina. K diskusi o příštím sčítání lidu, domů a bytů (Statistický obzor 1959); Prodlužování lidského věku (Demografie 1962); Předmět demografie (Demografie 1963); Děti mrtvě a smrtelně narozené (1950–1960) (Demografie 1964); K diskusi o předmětu a metodě demografie (Demografie 1964); Sociologie a demografie (Sociologický časopis 1966); Demografie v klasifikaci společenských věd (Statistika a demografie 1968).
Příspěvky ve sbornících: Osudy Masarykovy filosofie (Vůdce generací I. Čin, Praha 1930); Hegel bei den Čechen (D. Čyževskij, ed.: Hegel bei den Slawen. Gebrüder Stiepel, Reichenberg 1934).
Literatura: Zdeněk Pavlík – Alena Šubrtová: František Fajfr. Život a dílo (Česká demografická společnost + Český statistický úřad, Praha 1993).
František Fajfr je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.