Ghetto
ghetto – (z hebr. ghet = odloučení) – oblast, sektor, čtvrť či okrsek určitého města, v němž žije z hlediska bydlení a někdy i práce segregované obyv., které se od ostatního obyv. liší náboženstvím, etnickými rysy, rasou, soc. statusem, regionálním nebo národnostním původem či jakoukoliv kombinací těchto vlastností. Ve středověku se jako g. označovala ta část města, v které žili Židé. Největší g. byla v it. městech (nejznámější bylo g. římské), v Německu (ve Frankfurtu nad Mohanem) a v čes. zemích (v Praze). Své g. však měla i menší a docela malá města. V s-gii byla g. zkoumána poprvé chicagskou školou. Pojem g. není identický s pojmem slum či chudinská čtvrť, i když v g. je někdy chudoba rozšířeným jevem. Pro vymezení g. je důležité, že právní či faktické překážky brání obyv., které v něm sídlí, měnit bydliště a volně se přestěhovat do jiných čtvrtí města. Ve středověku byly příčinou této sociální diskriminace vesměs náb. motivy. Později (např. v Německu v době nacismu či v Jihoafrické republice) vystupují do popředí polit., ekon. nebo kult. motivy. Kromě subkult. rysů v životě obyv. jsou pro g. mnohdy typické specif. instituce vytvářející svébytné struktury moci a vlivu, zvl. formy ekonomiky a pracovního trhu, modifikované formy soc. stratifikace a anomie. Tyto momenty vedou k pojetí g. jako samostatného spol. systému. G. jsou vybudována na prostorovém půdorysu města, který je relativně autonomní vůči zbývajícím částem města i vůči jeho komunitě. (Viz též Židé).
ghetto ghetto Ghetto ghetto
Literatura: Feagin, J. R.: Social Organization in the Black Ghetto. International Journal of Contemporary Sociology, 1971, č. 1; Forman, R. E.: Black Ghettos, White Ghettos, and Slums. Engelwood Cliffs 1971; Harvey, D.: Social Justice and the City. London 1972; Rudy, Z.: Soziologie des jüdische Volkes. 1965; Wirth, L.: The Ghetto Cliffs. 1971.