Hodnoty (MSgS)
hodnoty (MSgS) jsou jevy lidského prostředí (tj. přírodní, umělé výtvory nebo ideje), tvořící základní blaha určité sociální skupiny. Každá společnost a každá sociální skupina si vytváří vlastní hierarchii hodnot, v níž se koncentrují její základní zájmy. Přijatá soustava hodnot určuje základní světonázorovou orientaci skupin i jednotlivců. Hodnoty jsou mezním problémem sociologie a filosofie.
Teorie hodnot vznikla v bádenské škole novokantovců, která byla nejvýznamnějším směrem německé buržoazní filosofie na přelomu 19. a 20. století. Jejím hlavním představitelem byl W. Windelband. Chápe filosofii jako systém absolutních hodnot kultury (svobody, spravedlnosti, dobra, krásy a svatosti). Na jeho odkaz navazuje M. Scheler svou snahou vytvořit obecnou axiologii. Existenciální filosof a sociolog K. Jaspers pokládá světový názor za prožité uspořádání hodnot a upozorňuje na nutnost zkoumat jej pomocí logiky, sociologie a psychologie. Výrazně sociologickou linii v teorii hodnot představuje zakladatel sociologie kultury K. Mannheim. V empirické americké sociologii jsou hodnoty zkoumány pragmaticky při výzkumu veřejného mínění, v sociologii politiky, v sociologii práce, průmyslu a jiných speciálních sociologických disciplínách.
V soudobé marxistické literatuře není teorie hodnot doposud rozvinuta. V sociologických výzkumech se její problematika objevuje v souvislosti s výzkumem motivace, zájmů, při profesiografii, měření prestiže a zkoumání sociální orientace skupin a jednotlivců.
Hodnoty je možno klasifikovat na hodnoty životní a hodnoty kulturní. Za základní životní hodnoty je považováno zdraví, blahobyt, uznání, rodinné štěstí, zajímavá práce atd. Lidé pokládají za své základní životní hodnoty různé aspekty sociálního života. Hierarchie životních hodnot vzniká na základě vlastních zkušeností jednotlivců, ovlivňovaných veřejným míněním dané společenské skupiny. Soustavu hodnot vcelku ovlivňuje společenský řád. Americké průzkumy ukazují, že u dělníků stojí na prvém místě jistota zaměstnání, pak následuje zajímavá práce, perspektivy postupu, uznání ze strany představených, prestiž pracoviště a jeho vedení, příjemné vlastnosti práce, plat atd. Sovětský průzkum uvádí na prvém místě zajímavý charakter práce. Československé výzkumy ukazují, že základní životní hodnotou dělníků je zdraví, techniků blahobyt. Hierarchie hodnot úzce souvisí s prací a životním stylem. Technici jako dynamická sociální skupina zdůrazňují blahobyt jako výraz pracovního úspěchu, zatímco pro fyzicky pracující dělníky je zřejmě hlavní hodnotou zdraví. Vliv na stupnici hodnot má i věk lidí. Zdraví jako základní životní hodnotu udává jen málo lidí mezi 15.—19. rokem, po dosažení 45. roku tento údaj prudce stoupá. Svědčí to o tom, že hodnoty úzce souvisejí s potřebou a že jejich škála je vytvářena na základě životních podmínek. Mezinárodní porovnávání sociologických výzkumů problematiky životních hodnot však dosud brzdí používání různých kritérií a hodnotových soustav. Stupnice životních hodnot však má značný praktický význam, protože ovlivňuje nejen politický postoj jednotlivců a skupin, ale i volbu povolání, vztah k práci, k bydlišti a rodině.
Kulturními hodnotami jsou hodnoty materiální, sociálně politické a duchovní (V. P. Tugarinov). Materiální hodnoty se dále dělí na ekonomické a estetické, eventuálně i historické. Protože lidé hodnotí i jevy společenského života (především společenské vztahy) v jejich spojitosti materiálních a ideálních stránek, fixují se ve společenském vědomí i hodnoty právní, politické, etické a náboženské (tj. hodnoty sociálně politické a duchovní). Ve vztahu k lidstvu jako subjektu, jako totální makroskupině, jsou i všechny kulturní hodnoty životními hodnotami. Zde již kritériem životních hodnot nejsou subjektivní zkušenosti jedince, ale objektivně dosažený stupeň vývoje lidské kultury.
Hodnoty jsou základem kultury dané společnosti a ovlivňují i její politiku, ekonomiku a morálku. Proto podléhají i institucionalizaci a manipulaci. Každá společnost a skupina usiluje o to, aby její rovnováha byla zajišťována také obecně přijatým kodexem hodnot, které vyjadřují její základní zájmy. Instituce sociální kontroly pak usilují o to, aby každý jednotlivec přijal tyto sociální hodnoty za své. Tento proces interiorizace hodnot posiluje sociální stabilitu a konformitu.
Soustava hodnot je časově trojrozměrná, obsahuje již vytvořené hodnoty, hodnoty současně tvořené a ideály, směřující do budoucnosti (takovou hodnotou je např. myšlenka odzbrojení). Obecnými hodnotami jsou mír, sociální spravedlnost, vědecké poznání a umělecká tvořivost. Historická úloha i mravní velikost stran, tříd a národů je určována tím, zda tyto hodnoty rozvíjejí nebo ničí.
Literatura: Adler F., The Value Concept in Sociology, AJS, No 62 (3), Nov., 1956; Jaspers K., Psychologie der Weltanschauungen, Berlin, 1925; Koehler W., The Place of Value in a World of Facts, New York, 1938; Mannheim K., Essays on the Sociology of Culture, London, 1956; Mannheim K., Systematic Sociology, London, 1957; Morris Ch., Varieties of Human Value, Chicago, 1956; Tugarinov V. P., O cennostjach žizni i kultury, Leningrad, 1960; Windelband W., Lehrbuch der Geschichte der Philosophie, Tübingen, 1921; Young K., Mack R. W., Sociology and Social Life, New York, 1959; Znamierowski C., Oceny i normy, Warszawa, 1956.
Viz též heslo hodnota ve Velkém sociologickém slovníku (1996)