Imperialismus (MSgS)
imperialismus (MSgS) je nejvyšším a historicky posledním vývojovým stadiem kapitalistické společenskoekonomické formace.
V 60. až 70. letech 19. století dosahuje vrcholu kapitalismus volné soutěže, který v poslední třetině 19. století a začátkem 20. století přerůstá v imperialismus v důsledku vnitřních zákonitostí svého vývinu. Období přechodu je charakterizováno relativně rychlým vzestupem průmyslové výroby, změnou její struktury, rostoucím významem těžkého průmyslu, vznikem nových odvětví průmyslové výroby, převratnými změnami v technice a technologii výroby, rozvojem a změnou struktury komunikačních prostředků. Současně dochází k významným politickým událostem, jako je sjednocení Itálie, sjednocení Německa, občanská válka v USA, revoluce v Japonsku a jiné, které urychlily rozvoj kapitalismu. Rozvíjí se dělnické hnutí, zdokonaluje se jeho organizace a metody boje. Vzniká kapitalistická světová hospodářská soustava.
Jednotlivé stránky a příčiny těchto a dalších změn byly předmětem zkoumání celé řady ekonomů. O marxistickou analýzu nových jevů se pokusil teoretik rakouské sociální demokracie R. Hilferding. Všestranné zhodnocení nových jevů uskutečnil V. I. Lenin, který celou řadou svých prací, zejména studií Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, položil základy marxistické teorie imperialismu. Poukázal zejména na tyto skutečnosti:
- V důsledku rychlého rozvoje procesu koncentrace výroby a kapitálu vznikají monopoly, které se stávají základem hospodářského života. Znamenají monopolizaci nejdůležitější společenské výrobní podmínky — kapitálu — a na rozdíl od předcházejících monopolů jsou monopolem ekonomické síly. Realizují se v monopolním zisku především prostřednictvím monopolní ceny. Celkový proces konkurenčního boje dostává kvalitativně nové rysy, stává se monopolní konkurencí.
- Dochází k splynutí průmyslového a bankovního kapitálu a na jeho základě vzniká finanční kapitál, finanční oligarchie a finanční skupiny. Rozvíjejí se vztahy kontroly, které umožňují finanční oligarchii kontrolovat značnou část společenského kapitálu a rozhodovat o něm.
- Narůstá relativně přebytečný kapitál. Vývoz kapitálu se stává důležitějším než vývoz zboží.
- Rozvíjí se koncentrace kapitálu v mezinárodním měřítku, monopoly přicházejí na světový trh, vznikají mezinárodní monopoly, které se stávají hlavním nositelem mezinárodního ekonomického spojení a uskutečňují hospodářské dělení světa na sféry svých vlivů a zájmů.
- Ukončuje se územní rozdělení světa mezi hlavní velmoci a dochází k boji za jeho znovurozdělení, dochází k imperialistickým válkám.
V Leninově pojetí vystupuje imperialismus jako systém vztahů monopolního kapitalismu. Obsahuje hluboce rozporné a často protichůdné tendence. Jeho pohyb v jednotlivých zemích má své zvláštnosti.
Imperialismus vede k rychlému zespolečenštění výroby, které představuje materiální předpoklad socialismu. V tomto směru je imperialismus přechodným obdobím k úplnému zespolečenštění, tj. socialismu.
Monopoly, které vznikly z koncentrace, znamenají posilnění prvků plánovitosti a organizace uvnitř kapitalismu. Mění se úloha státu a roste význam státních zásahů do hospodářství, které postupně přerůstají v celou soustavu státního regulování a programování výroby. Tato soustava ukazuje selhání živelného mechanismu regulace výroby a odráží narůstající zespolečenštění.
Rozbor imperialismu se stal základem Leninovy teorie socialistické revoluce (viz revoluce sociální). První světovou válkou a vítězstvím Říjnové revoluce začíná nové dějinné údobí imperialismu, které je obdobím postupného vítězství socialismu v celosvětovém měřítku.
Po druhé světové válce dochází k novým jevům a tendencím v rozvoji imperialismu. Patří k nim především poměrně rychlý a relativně stabilní ekonomický růst, vědeckotechnická revoluce, strukturální změny v hospodářství vyspělých kapitalistických zemí, postupující integrace jejich hospodářství, sbližování temp jejich rozvoje, zánik koloniální soustavy imperialismu a jiné skutečnosti. Tyto změny odrážejí celkový proces objektivně podmíněných hlubokých vnitřních strukturálních změn v soudobém kapitalismu.
Marxistická teorie imperialismu zejména po XX. sjezdu KSSS rychle překonává dogmatismus v názorech na soudobý kapitalismus. Pozornost marxistických ekonomů se zaměřuje především na zkoumání nových tendencí a analýzu vnitřního mechanismu fungování soudobé kapitalistické ekonomiky.
Zkoumání nových tendencí v rozvoji soudobého kapitalismu se stalo základem programu boje komunistických stran vyspělých kapitalistických zemí za demokratické protimonopolní strukturální změny směřující k socialistické přeměně společnosti. Významnou součástí zmíněného programu je boj o zvýšení životní úrovně pracujících, o protimonopolistickou povahu státních zásahů, zejména znárodnění, o odzbrojení a přesun prostředků na rozvoj veřejně prospěšných služeb a pomoc rozvojovým zemím.
Významným činitelem v procesu postupného odumírání kapitalismu jsou rozvojové země, zejména ty, ve kterých se projevují nekapitalistické tendence. Za současných podmínek, kdy se rozvíjí socialistická světová soustava, vytvořila se možnost pro přerůstání protifeudální, protiimperialistické revoluce v těchto zemích v revoluci socialistickou.
Pozornost současné nemarxistické ekonomie ve vztahu k soudobému kapitalismu je zaměřena na zkoumání problémů ekonomického růstu, zejména na vytvoření modelů optimálního růstu pro jednotlivé země, analýzu monopolistické konkurence, rozpracování otázek programování hospodářství, rozbor problémů rozvojových zemí a celou řadu jiných otázek. Rozvíjí se tzv. sociologický směr, jehož představitelé se snaží o široké sociální, nejenom úzce ekonomické pojetí problémů. Kritické studium těchto prací má význam pro další rozvoj marxistické teorie imperialismu.
Literatura: Hilferding R., Finanční kapitál, Praha, 1962; Kolektiv, Kapitalismus našeho věku, Praha, 1966; Lenin V. I., Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Praha, 1949; Sweezy P., The Theory of Capitalist Development, D. Dobson, London, 1946; Urban L., Strukturální přeměny a poválečný kapitalismus, Praha, 1967.
Viz též heslo imperialismus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)