Kadlec Vladimír

Kadlec Vladimír

v Praze
v Praze

Po absolutoriu na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze (JUDr.) studoval historii na filosofické fakultě UK a sociologii na Svobodné škole politických nauk v Praze jako žák Emanuela Chalupného. Během druhé světové války pracoval jako úředník a později vyučoval na akademickém gymnáziu v Praze, zároveň se angažoval v tehdejší České společnosti sociologické. Po nuceném odchodu Jana Mertla z Vysoké školy obchodní v letech 1946–49 suploval tamní výuku sociologie, což v dobovém tisku ostře kritizoval Josef Král (podle kterého Kadlecovo dílo „ukazuje takový pojmový zmatek a terminologické žonglérství, že je nutno pochybovati o tom, zda jeho přednášky mohou posluchači s náležitým porozuměním a prospěchem poslouchati“). Z připravované habilitace ze sociologie (náboženství) ovšem po únoru 1948 sešlo a Kadlec byl propuštěn, po celý zbytek aktivního působení pak pracoval jako knihovník v tehdejší Státní knihovně ČSR (dnešní Národní knihovna). V šedesátých letech externě spolupracoval s Orientálním ústavem a Ústavem pro etnografii a folkloristiku ČSAV (viz Etnologický ústav AV ČR), zapojil se do činnosti Československé sociologické společnosti při ČSAV a stal se místopředsedou její sekce pro integrální antropologii. Není totožný se stejnojmenným profesorem ekonomie Vladimírem Kadlecem (1912–1998), který v poválečném období působil na Vysoké škole politických a hospodářských věd, v roce 1952 přešel na České vysoké učení technické v Praze, později na VŠE a od dubna do prosince 1968 byl ministrem školství.

Kadlecova vědecká práce stála na pomezí sociální antropologie (zejm. oblast Polynésie, ale také Čína ad.) a sociologie v duchu Emanuela Chalupného, přitom se věnoval hlavně náboženským otázkám a později také mimoevropským ekonomikám. Vnější okolnosti ovšem vedly k tomu, že jen minimální část rozsáhlých rukopisů mohl vydat tiskem. V jeho písemné pozůstalosti uložené v Archivu Akademie věd ČR zůstaly např. práce Analýza sociologické soustavy E. Chalupného, Kapitoly o staré Polynésii, Mimokřesťanská náboženství, Neožilo tabu za nacismu?, Kapitoly z polynésistické sociologie, Rozvoj sociologických koncepcí ve 20. století, Voják 18. století aj., především rukopis, původně zamýšlený jako habilitační, Teorie náboženství a jeho sociologická funkce. V tomto díle Kadlec navázal na jedinou zásadnější studii, kterou z oblasti sociologie náboženství mohl publikovat, nedokončený článek o genetických teoriích náboženství (1942). Kadlec v něm popisně a nepříliš přehledně zpracovával obvyklé téma starší religionistiky, hypotézy o původu náboženství, které dělil na idealistické, symbolické, difusionistické a sociomorfní, přičemž poslední tři typy zároveň odpovídaly na otázku po funkcích náboženství ve společnosti. Zásadní závěr, jímž dosavadní bádání namnoze překonával, totiž že geneze náboženství nemusí vypovídat o jeho sociálních funkcích a že může docházet k jejich proměnám, zůstal naneštěstí až v nepublikovaném rukopise. Jako sociolog zůstal Kadlec epigonem Chalupného, k jehož dílu se trvale vracel a jež se v šedesátých letech snažil propagovat; jeho knižní práce přitom mají povahu nepříliš zdařilých popularizačních děl nebo skript.

Knihy: Vladařská cesta Přemyslova: K filosofii českolovenských dějin (ČAT, Praha 1937); Dr. Karel Kramář: Úvaha (Jednota čs. legionářů, Praha 1938); Sociologie a biologie (Čs. společnost sociologická, Praha 1943); Sociologický nárys pravoslavného náboženství (Sociologický klub, Praha 1943); Sociologie a antropologie (Sociologický klub, Praha 1943); Sociologie: Úvod do základů sociologické soustavy (Spolek posluchačů inž. komerčního, Praha 1946); Sociologie hospodářství (Spolek posluchačů inž. komerčního, Praha 1946); Sociologie skupinového zřízení (Spolek posluchačů inž. komerčního, Praha 1947); Ze sociologických prolegomen ke kriminologii (Kriminalistický ústav, Praha 1968).

Studie: Genetické theorie o náboženství s nárysem úvodních otázek metodologických (Ruch filosofický 1942); Sklony polynézské povahy (Nový Orient 1947); Monumenta insulae Paschalis (Archeologické rozhledy 1963); K dílu sociologa Chalupného (Sociologický časopis 1968).

Příspěvky ve sbornících: K problematice komplexního aspektu (J. Wolf, ed.: Sborník prací k otázkám integrální antropologie, Čs. sociologická společnost, Praha 1968).

Sborníky: Souborný seznam odborných zahraničních časopisů (Státní knihovna ČSSR, Praha 1963).

Literatura: K. Mácha: Za Vladimírem Kadlecem (Sociologický časopis 5, 1969, 4: 444–445); Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu (Scriptorium, Praha 2008).

Zdeněk R. Nešpor


Vladimír Kadlec je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.